Turbulence - nic moc v éru pod vlastní zadnicí

Patřím k těm, co teoreticky chápou fyzikální princip, proč letadlo létá. Prakticky, když tu obrovskou těžkou kovovou obludu vidím stát na letišti, nikdy nevěřím, že to může fungovat. Pro jistotu, pokud do éra nastupuju já, nebo někdo z mých blízkých, prosím pokaždé naše dušičky tam nahoře, aby dávaly pozor a hlídaly nás.

když je nad Anglií hezky

To byl zase jednou let!

Nejen, že jsem přiběhla pozdě, díky bezpečnostní kontrole, navíc jako na potvoru nebylo žádné zpoždění. Po drobných dohadech mě nakonec nechali nastoupit. Tím pádem na mě zbylo místo skoro vzadu - tam já nerada, víc to tam houpá. O tom, jestli bylo rozumné se do skoro zmeškaného éra nacpat, jsem začala přemýšlet jen pár minut po startu.

Nad Anglií se dají čekat turbulence skoro pokaždé, vzhledem k neustále deštivému a větrnému počasí. Tentokrát to byl ale nějaký obzvlášť vyžraný mrak-ošklivák, který s letadlem zatřásl. Během chvilky se let změnil v jízdu na horské dráze (tu NENÁVIDÍM! - přestože je na pevné zemi) a mě se začaly vybavovat všechny ty historky, jak někdo zmeškal éro, co potom spadlo - kdybych nebyla blbá a umíněná a nebojovala s personálem o svoje práva, mohla jsem teď hezky stát pod cedulí „Gate closed" a sledovat zprávy o další letecké havárii...

No, tak zlé to zase nebylo, párkrát to s námi zamávalo trochu víc, ale mimo nepohodlí nikdo žádný problém neměl. Tedy až na spolucestujícího přede mnou J

Byl to takový ten týpek drsňáka - svalovec, triko bez rukávů, aby vyniklo tetování na bicepsech, stejné nedbalé strniště na tvářích i na hlavě. S dalšími dvěma anglickými kumpány vypadali, že letí do Česka na mejdanový víkend, všichni suveréni. Jakmile se letadlo propadlo o pár metrů, tenhle chlap jak hora zblednul, začal se potit a kroutit a zoufale zvonil na letušku. Podle toho, jak se tvářil, jsem se nejdřív lekla, že má třeba potíže se srdcem, nebo tak něco. Když ale po pár minutách - jen co kapitán povolil rozepnout bezpečnostní pásy - vystartoval k nejbližší toaletě drobnými rychlými krůčky, bylo jasné, že se jenom málem po*ral J

Nesměju se mu, jen mě překvapilo, že i těžkej frajer má svoje slabá místečka. Po pravdě řečeno, byla jsem upřímně ráda, že to stihnul J

Celou tuhle vyvedenou cestu zakončili piloti stylově. V Praze předvedli přistání (jestli se tak dá nazvat prásknutí letadlem o ranvej), při kterém málem urazili podvozek a my pasažéři vyzkoušeli, jak užitečné je být připoutáni. Místo obvyklého potlesku všichni hlasitě nadávali, kapitán ani nevylezl z kabiny, dokud jsme nevystoupili J

Jedna pozitivní věc by se přeci jenom našla. I přes několikaminutové zdržení na startu, způsobené mojí maličkostí, jsme byli doma ještě skoro o půl hodiny dřív, celí a zdraví, HURÁ!!!