Já teda jo. Pořád schovávají věci. Pak je zase vrátí na místo, ale obvykle až tehdy, když začnu hledat něco úplně jiného. To neznáte? Nevěřím :)
Je pravda, že já dokážu zašantročit téměř cokoliv - rodným listem a maturitním vysvědčením počínaje, nedávno koupeným háčkem do koupelny konče. Mezitím tím se v neomezeném rozsahu pohybuje všechno ostatní – klíče, sluneční brýle, šroubovák na okna, CD, knoflík, dopis z úřadu, kabel k foťáku … Ne že bych neukládala věci na místo (tak jo, občas ne úplně hned J). Problém je v tom, že mě občas posedne záchvat pořádkumilovnosti a pak věci přemístím na jiné, pro ně příhodnější místo. Po nějaké době už jen zoufale přemýšlím, jakým myšlenkovým pochodem jsem byla vedena při určení nového stanoviště. Obvykle bezvýsledně, samozřejmě. Ale někdy přesuny neprovádím a věci stejně mizí….
Kdysi jsem si takhle nechala za hříšné peníze udělat nové sluneční brýle do auta. Ty původní jsem na zimu ukládala do skříně, na poličku v úrovni očí. To jaro tam nebyly. Prohledala jsem - jako obvykle (s hlasitým a nespisovným komentářem) - celý byt. Brýle nebyly. Vzdala jsem to v přesvědčení, že máme doma černou díru a v ní mizí předměty, zašla do optiky a vybrala si super brýle speciálně pro řidiče. Když jsem s nimi přišla domů, jen pro kontrolu jsem tu skříň otevřela. A tam, na poličce v úrovní očí, ze svého obvyklého místa, na mě smutně hleděly moje staré milované brýle. A tvářily se odstrčeně.
Nedávno přijela na pár dní moje dcera. Dala se do přebírání svých krabic s poklady z dětství. Mezi tím, co jsem prala staré plyšáky, které nelze vyhodit („To jsou kamarádi, to jim nemůžu udělat!!!“), ona našla taky staré pohádky, ještě na magnetofonových kazetách. A na jedné z nich „Piškuntálie pěti skřítků“. Místo obvyklého, trošku nevrlého „Mami, ty už ZASE něco hledáš!“ přišla se smíchem, že za to nemůžu, že má důkaz - dělají to skřítci, na té kazetě to přiznávají – půjčují si věci a pak je zase vrátí.
Pak jsem se pro změnu smála já. Přiznala se, že než odjela, nemohla doma najít cukrátka, co má schovaná pro případ nouze největší, a taky nabíječku na baterie. Po návratu bylo obojí v šuplíku, kde to být mělo a kde všechno určitě i hledala. No jo, skřítci jsou prevíti J
Můj dlouholetý stres, že jsem příšerná hospodyňka, že pořád něco hledám, že jsem úplně blbá a nejsem schopná to změnit, se trošku zmírnil v okamžiku, když se kolegyně – pečlivka puntičkářka, vždy všechno na svém místě a v pořádku – ve slabé chvilce přiznala, že i v její jinak bezchybné domácnost se objevuje drobný problémek: liché ponožky. A že netuší, jak se to stane, KDE jedna zmizí, když je i do pračky dává smotané dohromady.
Jo jo, skřítci jsou fakt prevíti J
Pro dnešek se loučím, musím najít PUK od simkarty. Ještě nedávno jsem ty papíry měla v ruce, kam jsem je tak asi (sakra ......) mohla uložit? Haló, skřítci, prosím, co kdybyste mi chvíli dali pokoj???
