Další automobilový závod a další zbytečně ztracené životy. A další tvrzení pořadatelů, že nic nezanedbali. Tak jak to, že opět byli diváci v nepovolené zóně?
CTK
Tahle otázka určitě napadne každého, kdo automobilový sport sleduje. Mně trápí o to víc, že jsem se k automobilovým závodům kdysi připletla i z té strany pořadatelské. Možná je jiná doba, lidé obecně mají větší nechuť respektovat jakákoliv pravidla. Na druhou stranu pořadatelé mají technické prostředky, o jakých se nám před lety nesnilo.
Někdy v 80-tých letech jsme společně s kolegy z autoklubu a dalšími motoristickými nadšenci pomáhali zajišťovat pořadatelskou službu na jedné z RZ Rallye Bohemia. Prošli školením, vyfasovali visačky a svačinu a vyrazili na trať. Nebezpečné úseky, vyznačené oficiálním pořadatelem, byly obehnány páskou zvanou „mlíko". Vybraní jedinci dostali ještě vysílačky a my ostatní píšťalky a signalizační praporky. Mobily nebyly, nějak se dorozumívat na trati bylo nezbytné.
Ani tenkrát nebylo jednoduché zabránit divákům, aby vstupovali do zabezpečené zóny, autoritu jsme si zjednávali zuby-nehty. Ale platilo jedno základní pravidlo: za „mlíko" nikdo nesmí a pokud to pořadatel nedokázal zabezpečit, přivolal si píšťalkou kolegu - bude nás víc, nebojíme se vlka nic. Když ani posila nepomohla, měli jsme možnost - a taky povinnost - pomocí vysílačky neposlušné diváky „prásknout" na start RZ-ty a zastavit start dalších závodníků.
Je pravda, že až k tomu nikdy nedošlo, obvykle stačil jen argument, že to můžeme udělat a uděláme, takže sice divák bude stát v místě kde nesmí - a určitě tam má lepší výhled, ale bude mu to k ničemu, protože žádné závodní auto zkrátka nepojede. Tečka.
Nevím, jaká pravidla pro pořadatele platí dnes, ale tenkrát mi to připadalo jako dobrý systém. V dnešní době mobilů jednoduše proveditelný.
Každý, kdo sedá za volant závodního auta, ví, do jakého rizika jde. Minimalizuje ho použitím všech dostupných bezpečnostních prvků, ale zároveň taky právem očekává zabezpečení uzavřeného úseku trati. Většina diváků nedokáže odhadnout, kde má šanci na přežití a kde je naopak téměř nulová, od toho jsou pořadatelé. Jakmile něco nefunguje jak má, je z toho neštěstí, pro diváky, pro jezdce...
Je to jen můj názor, ale jsem přesvědčená, že nestačí jen vydávat brožurky a pokyny, jak se mají diváci chovat a nabádat je, aby poslechli pořadatele. To nikdy nemůže fungovat, vždycky bude potřeba dodržování pravidel také důsledně vyžadovat. A to i když Federace automobilového sportu AČR vymyslí jakákoliv další pravidla bezpečnosti.
Místo nehody na sedmé RZ Valašské rallye je typicky z kategorie s nulovou šancí na přežití pro diváky.
Nechci hledat viníka, od toho jsou jiní.
http://www.valasskarally.com
