Řekla bych, že i duševnímu. To když se manipulace s cigaretami a zapalovačem nevede tak úplně, jak člověk zamýšlí.
autor: Verunka Zapálit si v autě (svém vlastním) je jedna z mých MÁLA drobných neřestí. Třeba když popojíždím v koloně městem na výpadovku, od semaforu k semaforu, to pak je klídek na cigárko. Pravda, trošku problém je následně s nedopalkem - v mém autě je popelník někde dole za šaltpákou, trefit se do něj vyžaduje soustředění a pokud si nechci cigáro típnout o nohu - což rozhodně nechci - musím se shýbnout a podívat se kam šmátrám. V koloně aut ne úplně vhodné, mít hlavu strčenou pod palubkou. Jednodušší je vyhodit vajgla okýnkem na silnici. Já vím, že se to nemá. Jo, koukám, jestli není vedle cyklista, nebo cisterna s benzínem....
Jenže nesmí foukat vítr. Hořící zbytek cigarety, místo toho, aby poslušně spadnul vedle auta na zem, se tentokrát elegantně vznesl a přistál mi přímo na předním skle, za stěračem. Kolona sice stála, ale nejsem sebevrah, abych vyskakovala na čtyřproudu z auta. Zatím jen mírně rozladěna situací jsem moudře usoudila, že stěrač zapnu a tím máchnutím vajglík odletí na zem. To už trochu začínala být cítit spálená guma, nebylo na co čekat.
Vajgl se ale rozhodnul, že se mu moje auto líbí a zůstane, jen se přesunul někam do škvíry za kapotou. Lehce jsem znervózněla, tamtudy někde vedou hadičky k ostřikovači, kousek níž je poblíž baterie a kabely. Místo spálené gumy začínal být cíti spálený plast. Naštěstí se kolona už docukala až vedle parkoviště, takže se mi podařilo autíčko zachránit před požárem - ani mi nevynadalo J
Pořád ale lepší, než když mi kdysi hořící vajgl zapadnul okýnkem zpátky do auta, skoro za krk. Zůstal někde mezi zády a sedačkou. Ještě že to bylo v noci, jednak se dalo zastavit a jednak byla hořící bludička vidět. Tak rychle jsem venku z auta asi už pak nikdy nebyla, i s rozepnutím pásů....
Pak už si člověk dává pozor, jenže domyslet všechno se stejně nepodaří. Na dovolené nás fyzikální zákony zase dostaly, tentokrát opět ta potvora aerodynamika. Zákon zní: „cigáro vyhozené za jízdy předním okénkem padá zpět do vozidla okénkem zadním, pokud toto zůstane pootevřeno". S nejlepším chlapem mého života jsme se chvíli hádali, kdo za to může (nerozhodně, kouříme oba), propálené potahy jsem šikovně zaštupovala já a přídavný popelník na palubku namontoval on.
V Anglii jsou cigarety drahé, spousta lidí si kupuje levnější tabák a cigarety si balí. Frajeři to zvládají klidně jednou rukou, i za volantem. Jestli je to tam zakázané, to nevím, já to nezkoušela, cigaretu neubalím ani oběma rukama a v plném soustředění. Ale vím, že je tam zakázané se při řízení čímkoliv krmit. To mi připadá rozumné, taková točená zmrzlina, když potřebuje člověk náhle obě ruce, to nemá chybu. Jablíčko pod pedálem taky může být zdrojem dobré zábavy.
Samozřejmě, že moje dcerunka Verunka dopravních předpisů tak úplně moc nedbá. Pospíchá z práce do práce, po cestě stihne svačinu. Tak si takhle kousla do obložené housky - a za zatáčkou číhali policajti. Jenže když má člověk fofr něco zakamuflovat, nedaří se. Úplně ji vidím, jak se na muže zákona usmívá a tváří se, že to kolečko rajčete má na bradě od snídaně a houska v klíně jsou odpadky J
Jsou věci, které se při řízení fakt provádět nedají. Mám na mysli třeba psát sms. Ne že by to nešlo, ale je to o život - člověk vyzkouší a zavrhne. Telefonování taky nic-moc. Není problém, že by mobil zaměstnával ruce, telefonování zabírá kus mozku (i blondýnám), pozornost je soustředěná jinam. Jakmile se auto přede mnou začne chovat „divně", řidič většinou telefonuje.
Dneska ráno jsem sice zapálenou cigaretu měla, když mi z vedlejší nedal přednost náklaďák naložený železem, ale na moji reakci to negativní vliv rozhodně nemělo. Na brzdy jsem dupla snad ještě dřív, než mi došlo, že mě asi přehlídnul. ABS se mohlo zbláznit, dobrzdili jsme to oba, náklaďák se omluvil mrknutím a odjel. Jen já jsem další čtvrt hodiny stála u krajnice a brečela z toho, jak jsem se strašně lekla J
