Já. Momentálně se určitě pohybuji na některém z předních míst žebříčku. Stačí chvilka nepozornosti, trocha vlastní blbosti - a mobil je v hajzlíku. V mém případě tedy nejen obrazně...
Musím ale uznat, že tento výdobytek moderní civilizace velice učinně podporuje mozkovou činnost. Ve chvíli, kdy se ozval nejdřív šum vody spuštěný automatickým splachováním a hned v zápětí osudové „ŽBLUŇK", to byl jen zlomek vteřiny, ve kterém se mi prohnalo hlavou hned několik myšlenek najednou:
- do ..... (nepublikovatelné), kde je mobil - zároveň otočka čelem k míse
- mám pro něj sáhnout? Stejně už byl celkem omletý
- jenže je vněm simkarta, aspoň ta by se dala zachránit
- tak jo, stejně by se ucpal odpad, navíc je to moje milovaná Nokie - ruka už zahajuje záchrannou akci
- vyhrnovat si rukáv je ztráta času - po loket v odpadu
- dobře, že jsem nepotřebovala na velkou, takhle to není taková hrůza
Mobil i s koženým pouzdrem ani nestihnul zavolat: pomóóóc, já se topííím...
V zápětí další dilema, jestli ho ještě opláchnout pod vodovodem - to už je stejně asi jedno - honem sundat kryty, vyrvat baterii a simku. Pak umřel.
V opravně jsem statečně zamlčela, do jaké vody spadnul, neptali se. Ale dali mi naději, že za 800 Kč se pokusí o deoxidaci. Pokud to nevyjde, zahodí ho zadarmo. Aspoň něco J
To kamarád při obdobné příležitosti neměl tolik štěstí co já (když si vzpomenu, jak jsem se mu smála...), ten měl tehdy nejdřív průjem...
Vždycky může být hůř J
Kolegovi nejlepšího muže mého života vypadl mobil z kapsy při nastupování do auta. Došlo mu to hned, jak se rozjel. Tak si pro něj couvnul. Ve dvakrát přejetém zázraku komunikační techniky byla i ta simka na kaši.
To známý, farmář, měl kliku. Mobil přejel traktorem. Dlouho lezl po kolenou v blátě na dvoře. Když to vzdal a narovnal se, spatřil telefonek zapasovaný ve vzorku zadní pneumatiky. Tehdy se ani nevypnul.
Občas mobily přežijí neuvěřitelné věci, ale to spíš asi ty jedny z prvních. Párkrát jsme sbírali staré Nokie po pádu ze schodů, několik pater, rozložené na prvočinitele. Obvykle neprasknul ani kryt, puzzle se poskládaly zpátky a telefonovalo se dál.
Na druhou stranu Siemens, co naše babi vysypala s okurkama do kýble s vodou, ten nezachránila už ani elita odborníků.
No, mě zůstala funkční simkarta, drobně narušená důvěra ve vlastní inteligenci a naděje, že tentokrát za svoji blbost zaplatím jen pár stovek. Ještě nějakou dobu budu poslouchat nejapné rádobyvtipné poznámky kolegů, typu: „'sem šel kolem záchodu, něco tam zvonilo - kde máš mobil??" nebo „kam jdeš, vyndej nejdřív všechno z kapes!" Co můžu jiného čekat od chlapů, že jo.
A co vy, jste taky v klubu? Pochlubte se, neštěstí druhých přeci vždycky potěší nejvíc...
