Dovolená bez cestovky – 1.Řecko, Peloponés

Jsouc duší i tělem dobrodruh a duše svobodomyslná, nemám ráda organizované pobyty s připraveným programem. Zato mám nadevše ráda moře a sluncem vyhřáté pláže. Kombinace jako dělaná pro trochu šílené nápady.

trajektmy  

S realizací svých skvělých plánů nemám problém, zvlášť když najdu parťáky ochotné jít do toho se mnou. Zatím poslední úspěšná cesta je z loňského léta.

Poté, co jsem k účasti přesvědčila statečnější část rodiny, začalo moje sestavování itineráře cesty. K přibližně domluveným parametrům (peníze, termín), scházelo už jen místo. Moje volba byla jednoznačná - Řecko, západní břeh Peloponésu. To je jedno z posledních míst v blízkém okolí, kde se dají najít krásné, téměř opuštěné pláže, s nádherným mořem.

Tuhle krajinu už znám, o to bylo moje hledání jednodušší. Přes internet jde v dnešní době zařídit všechno, z množství nabídek nakonec zvítězil malý soukromý penzion v městečku Kakovatos. Popis nabízel „klidné místo s doporučením vlastního auta". To v překladu znamená, že tam „chcíp pes", nebudou žádné vodní atrakce a pláže plné slunečníků a vřeštících dětiček - ideální místo, kam se zašít na pár dní.

Skladba naší osádky byla víc než zajímavá: dva pánové v nejlepších letech, jeden chlapeček právě přicházející do puberty a já - něco mezi J. Plus fantastická Škoda Octavia combi, do které se vešly všechny nezbytnosti pro naši báječnou dovolenou a hromada nesmyslů (které by člověk do letadla netahal ani omylem).

Vyjížděli jsme o půlnoci ze severu Čech. Po půl hodině konečně padla poprvé nejfrekventovanější otázka nejmladšího člena týmu: „Už tam budéééém???" Po několika opakováních v pravidelných intervalech byl překřtěn na Oslíka, tím pádem na oplátku já a nejlepší chlap mého života na Fionu a Shreka. Jen jeho děda zůstal děda... Už za světla jsme přijížděli na Rakouské hranice, dál už byla cesta zajímavější. Přejezd přes Brenner, Alpy, když máte dost času, je to hezký výlet. Cílem byly italské Benátky, odkud večer odjížděl náš trajekt.

Benátky jsou krásné, i pro toho, kdo je měl možnost navštívit, je pohled z paluby několikapatrové lodi nezapomenutelný a nový. Přístav je na začátku historické části města, v zapadajícím slunci projíždí ta obrovská(v porovnání s ostatními plavidly) loď celou lagunou.

Ubytování ve čtyřmístné kajutě je trošku stísněné, ale pohodlné, další den na palubě už znamenal první den dovolené se vším všudy - bazén, chlazené nápoje, gyros, frapé, sluníčko...pak druhá noc na lodi a časně ráno začátek další etapy, po vylodění v řeckém přístavu Patra. Odtud je to do Kakovatos tak dvě hodinky cesty, bez pospíchání. Naše navigace nás sice zatvrzele vyháněla na dálnici (cca 150km zajížďky), ale nedali jsme se a vydali se pobřežní silnicí.

S příjezdem k penzionu problém nenastal, podle plánku nebylo těžké místo najít. K dispozici nám byl dvoupokojový apartmán, malá koupelna a kuchyňka. K tomu terasa s jídelním stolem, zastíněná popínavými rostlinami, lemovaná citrusy, oleandry a banánovníky. A milí domácí, starší manželé, kteří se nás celou dobu pobytu snažili nerušit, jen občas přišli zjistit, jestli nemáme problém, přinesli ochutnat něco ze zahrádky, vyměnili ručníky a povlečení.

Pláž, pár minut pěšky (dobrovolně, silnice s kruhákem a parkovištěm až u moře), podle předpokladů: liduprázdná. Dvě taverny na břehu, kousek dál už jen moře a písek. Celkem brzo týmová rada zavrhla plány na aktivní dovolenou, mimo jednoho výletu a občasných zásobovacích výjezdů odpočívalo i auto. Náš Oslík je naštěstí čochtan, v okamžiku, kdy mu přestalo vadit, že voda je slaná, už nebylo v našich silách ho z ní vylovit. Naprosto nepostrádal klouzačky a jiné radosti, moře i bez nich má spoustu pokladů J

Večery buďto v tavernách, kterých i v malém městečku bylo dost, nebo na terase našeho penzionu, neměly žádnou vadu. Bylo to příjemných, odpočívacích a bezstarostných 14 dní.

Zpáteční cesta taky v pohodě, stejná cesta trajektem. Opět odjížděl večer, dopoledne ještě na pláži, pak zastávka v Olympii a do přístavu. Benátky tentokrát za svítání a večer už jsme byli doma, i se zastávkou na dobrou večeři po cestě.

A náklady? Trajekt zhruba 20 tis., ubytování taky, jídlo v tavernách levnější, než polopenze s cestovkou, plus nafta na zhruba 1000 km do Benátek a dojezd na místo necelých 100 km, cestovní pojištění - pro jistotu. Ubytování rezervováno přes internet, smlouvy a platba šla přes německou agenturu. Lodní lístky přes internet přímo u ANEK Lines. Žádný problém, i když člověk trošku obavu má, jestli nebude stát v přístavu, nebo u penzionu s tím, že o něm nic nevědí J Ale tohle riziko je i s cestovkou, jen v tom případě je komu nadávat...

Domluvit se dá anglicky, občas německy, i česky. Řekové jsou velice pohostinní a milí, nemají proti nám averzi. Ve velkých turistických letoviscích to možná je jinak, i když ani tam jsme neměli nikdy žádný problém. Řecko je krásná země, mám ji ráda a doufám, že se tam budu mít možnost zase někdy podívat.