Musím ti povykládat o Strašné Události. Můj chlapec Emanuel mě vyhodil ze své osmipatrové Villy. Probudil se, uviděl otevřený sejf a nádherně vyčištěné peníze (použila jsem na ně, jak dobře víš, párový čistič). A představ si, místo, aby mi poděkoval, křičel na mě taková slova, že Ti je ani nemůžu opakovat, ale zněla asi takto: „Ty jedna nebeská k …, Ty š….. vypatlaná, Ty imbecilní s…..“, no a tak dále.
V okamžiku, kdy se odebral do síně se zbraněmi, jsem pochopila, že něco není opravdu v pořádku, a obvyklý udobřovací striptýz nebude tentokrát stačit. Popadla jsem šperkovnici, kožich z polární hyeny a kufr se základními životními Šaty a Botami, nachystaný předem (jsem totiž prozíravá dívka), a elegantním během jsem opustila dům.
Pozn. Ani jsem Emanuela nestihla vyčistit. Trápí mě, že bude nadále chodit špinavý, i když to většina lidí nevidí. Ale JÁ to vím.
Naštěstí deníčku, jsem velmi prozíravá dívka. Ce Le Brita, kterého jsem potkala, když křičel na Emanuela ten ošklivý Buldok, mi dal vizitku. Použila jsem svůj zlatý i-phone a ťukla mu zprávu: „Vazeny pane, stala se mi Strasna Udalost. Zachranite me? Vase Blondynka s rasami az po offinu.“
Pozn. Podle toho mě, deníčku, zcela bezpečně pozná, protože žádná dívka nemá tak krásně zahnuté a dlouhé řasy jako já (používám totiž přípravek, co ti objem řas zvětší 12x, tak si to dovedeš asi představit…).
Odpověď dorazila obratem: „Mila slecno, okamzite pro Vas posilam limuzinu. Udejte svoje souradnice.“ Po chvilce hlubokého zadumání jsem napsala: „90,60,90“.
Poté se i-phone rozdrnčel a rezignovaný hlas Ce Le Britův pravil: „Kde jste, má drahá?“
„V křoví“, pípla jsem.
„Nuže z něj vylezte a rozhlédněte se“, nabádal mne hlas.
Načež jsem se usedavě rozplakala, protože mně bylo mě líto. Trčím tu v křoví, daleko od domova, Emanuel pobíhá venku s pistolí a Le Brit je někde daleko i se svojí limousínou.
Pozn. Povím ti, deníčku, být blondýnkou není žádnej med. Ke všemu tak hezkou, jako jsem já.
„Víte co, zůstaňte, kde jste. Navigace mého řidiče Vás nalezne sama. Hlavně nechejte zapnutý mobil“.
Po chvilce venku zasvištěly gumy.
Vystrčila jsem opatrně z křoví svůj aristokratický nosík.
Byla tam!!! Nádherná, bílá, aspoň pětimetrová, nablýskaná limousína. Ze dveří vyskočil Ce Le Brita a rozhlížel se. Přestala jsem plakat, zapudrovala si skvrny, přejela rty hedvábným leskem, za ucho vetkla kapku parfému, oprášila svoji polární hyenu a vykročila vstříc novému životu.
Povím ti, deníčku, být blondýnkou je ta nejlepší věc na světě! Ke všemu tak hezkou, jako jsem já!
