Ze života brněnské smetánky, která se přepravuje sockou. Za co platíme pokuty (kromě vlastní blbosti).
Revizorská perla 1:
Udržovaná blonďatá padesátka mi v šalině č. 5 máchá před obličejem plackou. Poučena z vlastní blbosti (kdysi jsem jezdila tak trochu načerno, pravděpodobně pod vlivem nerozvážného mládí a dobrodružného ega a sem tam mě chytli revizoři. Roztržitost a odpor k úředním listinám způsobily, že tři pokuty z X, z nichž jedna byla za 200 Kč, zůstaly nezaplaceny. Pak mi zničehonic za 10 let z účtu zmizela částka 35.000… ale to je jiná historka) vytahuji řádně označenou jízdenku. Dlela předtím v kapse mé bundy asi měsíc, takže je malinko ušmudlaná. Ženská ji chvilku podezíravě zkoumá a pak si volá posilu s vizáží steroidního bobuláče.
„To jsou voni“ ukazuje na mě prstem. Chlápek i já vypadáme nechápavě, tak upřesňuje: „Si vyprala jízdenku, koukej,“ máchá bobuláči před nosem mým cestovním dokladem.
Hledím na ni jak na zjevení, protože taková pitomost by mě v životě nenapadla. I kdybych nakrásně věděla, že to jde, a měla na to 100% zaručený prací prostředek, tak jen naprostý idiot by se namáhal prát si jízdenku na 10 minut. To bych si zřejmě v perwolu ocákala aspoň celodenní.
Snažím se dámě vysvětlit, že je to omyl a nesmysl. I bobuláč cosi blekotá, očividně nesvůj z trapnosti celé situace. Jenže blondýna je frustrovaná, zřejmě jí někdo po ránu šlápl na kuří oko. A mně začíná za chvilku celkem důležitá porada. Tak zbaběle kapituluji s tím, že zajdu další den do DPMB a musím to přece vysvětlit. Po vypsání bloku vyžaduji (pokusně) svůj padělek zpátky.
Blondýně se drolí vzteky make-up: „To byste si jej mohla znovu vyprat, ani náhodou.“ Bobuláč tou dobou již vrostl do podlahy šaliny a předstírá, že je svislé madlo.
Žádám tedy alespoň kopii, kterou bychom mohli udělat za rohem u mě v kanceláři.
„Jo a Vy mi tam zdrhnete zadním vchodem“.
Nebo uletím na koštěti, napadá mě v duchu. To kdybych uměla, už je z tebe dávno zelený trpaslík.
Snažím se vykouzlit alespoň objektivní pohled na situaci: „Jenže já nemám záruku, že mi jízdenku za rohem nevymácháte v bahně a nehodíte do sava“.
„Já podvodník nejsem“ ušklíbá se ta nebeská ….
Na to nemám argument.
Zbaběle se vzdávám, strašně spěchám. Podepisuji blok (v opačném případě bychom prý volali „pomáhat a chránit“, na což opravdu nemám čas ani nervy). Kapituluji. Před blbostí samozvané vyšší moci s IQ šumící trávy. I když tahle madam ani nešuměla.
PS Následné pokusy o vystopování její identity na centrále DPMB se mi nezdařily. Číslo na bloku bylo ušmudlané víc než moje jízdenka a nikdo z cechu si nechtěl umazat své bílé rukavičky.
Tak jsem zaplatila, 1000 Kč za … za co vlastně?
Revizorská perla 2:
Obligátní situace. S jízdenkou na 10 min. překračuji o 30 sec., na což má zakrslý vymahač ve zmijovce snad stopky. Co dodat … než dojedeme na další zastávku, je to celá jedna minuta. „Tak paninko, zaplatíte pokutu, to by takhle nešlo, se nám vozit zadarmo.“
„Je to jedna minuta navíc, jízdenka má cenu 10 Kč, doplatím tedy 1 Kč,“ zkouším s úsměvem.
Skřetův obličej pod zmijovkou nachoví a začíná mě poučovat, že ani pekař nepeče chleba jen tak a chce jej zaplatit. Nechápu souvislosti, ale to sem asi nepatří. Snažím se tedy alespoň rozpočítat cenu pokuty 700 Kč na minuty. Měla jsem přeci jízdenku a 10 minut jsem se vezla v souladu se zákonem, pouze poslední minuta mi tak trošku „ujela“. Navrhuji tedy, že zaplatím 70 Kč „navíc“, ať je to spravedlivé.
Zmijovka to chápe jako pokus o úplatek a chystá se volat posily, které mne odvlečou do cely a nařknou z pokusu o podplácení osoby. Tady cítím, že legrace končí, a solím 700 Kč. Za jednu minutu cesty. Prima. To by tak přibližně mohlo odpovídat soukromému vrtulníku.
Revizorská perla 3:
Ihned po vstupu do stojící do šaliny mi dvě gorily zablokují cestu. Nepustí mě k přístroji a dožadují se jízdenky, která je celkem logicky dosud neoznačená… tentokrát se nedám a čekáme na „pomáhat a chránit“, jenže jsou na mě dva, a poldíci jsou zjevně na straně „zákona“. Opět jsem bezmocná jak pingpongový míček v tornádu a nakonec platím…
Co dodat ?
Existují samozřejmě slušní revizoři, a je jich většina. Akorát jsou méně vidět. Díky DPMB aspoň za ně, nebo spíše jim díky za to, že tuto neoblíbenou práci dělají i lidi, kteří mají dost sebevědomí a rozum na správném místě.
