Jen tak

Zastřelte bezdomovce, feťáky, alkoholiky a další závisláky (hyzdí naše rozkvetlá náměstí). Zastřelte nepracující důchodce, tělesně postižené a jakkoli vyšinuté jedince. Zastřelte cigány, Vietnamce, muslimy a židy (mají divnou pleť, oči a zvyky).

Nejsem žádný multikulti (to slovo nesnáším) hybrid, ale nemůžu se zbavit dojmu, že v některých článcích zaznívá až nenávist k tomu, co se vymyká našemu chápání. A to je strašně nebezpečné. Kuklí se to do nenápadného kabátku jemného rýpaní a kritiky tzv. neduhů dnešní doby. To je v pořádku, ale občas na mě opravdu vykoukne cosi, z čeho mi běhá mráz po zádech.

Něco mi to připomíná. Není to tak dávno, něco málo přes půl století zpátky.

Lidi by neměli zapomínat. Co se stalo jednou, může se stát znovu.

*

Nechci rozebírat, co a kdo za to může. Je to pouze výkřik do ticha. Výkřik Edwarda Muncha. Tak nějak.