Jsou špinaví, smrdí a vůbec působí velice neesteticky. Kazí pohled na rozkvetlá, uklizená náměstí. Škemrají peníze daňových poplatníků. Všichni je známe. Vídáme je volně ložené na ulicích. Doslova. Někdo je k smrti nenávidí, jiný je lituje. Téměř všichni jimi opovrhujeme. Čas je pro ně krutý. Zima osudná, pravděpodobnost přežití padesát na padesát. Ano, mluvím o BeZDomovcích. Dětech zapomenutých na ulici. Bohem nebo jimi samotnými.
Jednoho jsem si v minulém životě pustila domů, na jednu noc. Proč je irelevantní. Zřejmě proto, že bylo -17, já ho znala asi rok (ne z ulice, dokonce jsem viděla opakovaně i jeho dceru) a nevykazoval všechny výše popsané znaky. Prostě se ocitl Bez Domova. Nechlastal. Měla jsem tehdy duši na cáry. Prostě bylo mi ho líto a věřila jsem mu.
Musela jsem použít veškerou svou invenci a v zásadě před ním padnout na kolena, aby odešel (po čtrnácti dnech). Mizel se zlobou v oku (už jsem nebyla ta nejhodnější, co jej nenechala umrznout, ale ta zlá, co ho vyhání z tepla ven). Klíče mi pod nějakou záminkou nedal. Vyměnila jsem zámek ještě to dopoledne.
Prostě nejsou hodní. Jsou většinou pokřivení. Jinak by nebyli na ulici.
Přesto všechno to jsou lidi. Nikdo z nás neví, jak dopadne. A pokud „ví“, klobouk dolů před tou nadpozemskou pýchou.
Jo, je to volba každého. Nevím, kde jsou příčiny. Jsou naší součástí, ať se nám to líbí, nebo ne. Součástí Velkého Lidstva.
Občas, z důvodů poněkud mlžných, někomu z nich něco strčím. Obvykle v zimě, kolem Vánoc. Nekupuju Nový prostor, ani mu nedávám jídlo. Naprosto vědomě mu zasponzoruju láhev.
Ale jen těm, co nelžou. Nesnáším vydírající. Děti před kostelem a „svaté“ uvnitř (ti mají obvykle v hromadě hader v kostelní lavici nemocnou manželku, dceru, babičku …). Dám jen těm, co neztratili mizerný zbytek své hrdosti, ačkoli to tak na první pohled třeba nemusí vypadat.
PS Vzkaz pro všechny chytráky, kteří jim cpou rohlíky: Nechtějí jíst, chtějí chlastat. Aby zapomenuli, že jsou zapomenutí. Některým to trvá déle, jiní, z mého pohledu šťastnější, to mají dřív za sebou. Věřte tomu, že být bédéčkem nemůže být žádná p*del. Zejména o Vánocích.
