Veselé koniny z té naší rodiny III.

Názorná ukázku, jak to u nás chodí. Je to fajn, když se dva lidé umí společně zasmát. I když, jak nad tím přemýšlím, občas se směje jen jeden…

Vyšla jsem ze sprchy bez ručníku, bez župánku a zamířila rovnou k Pupíkovi.

Zlehka jsem se zavlnila - a nic. Přidala jsem svůdné pobrukování „hmm, hm, hmmmm“ – a zase nic. Pořád civěl do mobilu.

Tak snad alespoň cítí? Nalila jsem na sebe skoro celý flakón.

„Pupi, ty to nevidíš?“

„Zatím to jen cítím,“ civěl dál na nějaké video. „A co mám vidět?“ pokračoval, aniž by zvednul hlavu.

„Přece císařovy nové šaty,“ použila jsem, já bláhová, pohádkový příměr ke své nahotě.

„Spíš staré šaty, ne?“ Pak zvednul hlavu a dodal: „A císař by si je měl občas vyžehlit!“

 

Počkám na jeho nejbližší nahrávku, příští smeč je, dámy, na mě!!! :D

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Ivana Klíma Šotnarová | neděle 2.1.2022 17:37 | karma článku: 19,23 | přečteno: 592x