Veselé koniny z té naší rodiny I.

Názorná ukázku, jak to u nás chodí. Je to fajn, když se dva lidé umí společně zasmát. I když, jak nad tím přemýšlím, občas se směje jen jeden…

„Pupi, dnes mi volala Karolínka.“

„Hmm.“

„Prý se jí o tobě zdálo,“ koutky mi cukaly.

„Tak snad v dobrým, co?“

Už jsem to nevydržela a smíchy jsem vyprskla : „… byls Superman!“ Představa, jak letí v tom červeném pláštíku, pupík prověšený dolů… barokní andělíček hadra!

Pupík poklidně zvedl hlavu od monitoru a zcela vážně pronesl: „To děvče, nemá vůbec žádnou fantazii. Vždyť já jsem  SUPERMAN!“