Jak to, že psi neplešatí?... na rozdíl od pánečka

  „To je ale pěkný kříženeček,“ rozplývala se paní před obchodem. „Až bude mít štěňátka, tak si jedno vezmu.“

Větu o jezevci s vlčákem a lišce jsem naštěstí použít nemusela, protože dotaz typu: „To je jezevčík s vlčákem?“ nepadnul.

„To je, panečku, fešák,“ skláněla se k psovi.

Veliká, otevřená morda, sice na krátkých nohách, ji vyděsila.

„Ten je vostrej, to bude hlídač,“ pochvalovala si.

Bude, nebude, sama si odpověděla. Je to fešák, takže žádná štěňata. Od kamarádky zootechničky vím, že fešák je odborný termín pro vykastrovaného psa. 

„Tak mám dalšího zájemce do seznamu,“ hlásila jsem Pupimu po příchodu domů.

„Máš zavolat Majce,“ pronesl a sklonil se nad plným talířem.

„…tak odpoledne, budu se těšit, Majko.“

„Přijede s Karlem.“

„Kdo je Karel?“ řekl Pupi otráveně.

„Ten novej.“

Návštěva znamená čisté montérky, na druhou stranu, Majka má řidičák, tak třeba se bude mít Karel k dílu.

„A co ten vlasáč?“ usmál se Pupi.

„Nestál v posteli za nic. Měla jsem pravdu? Měla.“ Snažila jsem se triumfovat.

„Tak mi vysvětli, proč náš pes neplešatí?“

Na ty jeho blbiny mám tak akorát náladu. Chudák pes, co si vytrpěl. Opakované záněty prostaty, neustále antibiotika a za čtrnáct dní nanovo. Bez výsledku.

„Ten má testosteronu pro celou smečku,“ konstatoval veterinář. „Nevím, nevím.“ Pak se mu na tváři objevil úsměv. „Zvláštní, že při tak vysoké hladině testosteronu neplešatí,“ přejel si rukou lysinku na hlavě. Vzápětí na mě mrknul: „Ale, žena je spokojená.“

Nicméně kastrace (psa, ne veterináře) byla jediné řešení.

Měla jsem strach, že bude štěkat o oktávu výš, zatouží po růžovém obojku a nehorázně ztloustne. Jen se mírně zklidnil.  Nejspíš se mu konečně srovnala hladina.

Ve dvě dorazila uřvaná Majka. Bez Karla.

„Že já tě s těmi vlasy neposlechla,“ bulela, před nos mi cpala fotku Karla. Vlasy až po ramena, sotva se vešly do záběru. „V našem věku, je to divnýýý….,“ řvala. „Jak jsme spolu domluvily, tak jsme na to s Karlem vlítli.“

„A?“

„Nic nebylo…protože….“

„Ukaž,“ vzala jsem fotku znovu do ruky. „No, jo, je to fešák!“

Pak se spolu s Pupíkem opili. Druhý den pronesl: „Majka umí být celkem dobrý parťák. Může jezdit i sama.“ Bodejť by ne, když ho celou dobu hladila po holé hlavě. Příště si dám na ni pozor a Pupíčkovi koupím paruku.