Chrápeš!

A je to tady! Postrach všech ložnic... to je snad horší než milenec ve skříni. Za ním můžete rychle zabouchnout dveře.

Netuším, co se stalo, dřív spal jak miminko. Občas zlehka odfoukl, párkrát se převalil ze strany na stranu, ale tohle!

Že by další motorovka? Čtvrtá, tentokrát imaginární?! A rovnou do naší ložnice?!

První noc byla tristní. Párkrát jsem do něho lehce šťouchla, jen abych ho probůh neprobudila. Rozumíte tomu?

Druhou noc jsem konečně použila sílu. Pěsti, kopance, štípance a navrch mlaskání.  Nic. Jen se převalil a pokračoval na druhém boku. Dala jsem to do půlnoci. Ráno jsem své následné rozhodnutí považovala za zcela neefektivní. Je jedno jestli oka nezamhouříte kvůli chrápání nebo na nepohodlné, měkké sedačce.

„Mám sucho v krku...,“ pronesl Pupi bez výčitek.

To by mohlo být. Další večer to u nás vypadalo jako v prádelně. Mokré prádlo viselo úplně všude, včetně topení.

Do půlnoci dobrý, ale potom všechno vyschlo spolu s Pupiho krkem. Ty kruhy pod očima mu nedaruji.

„…á, naše gymnastka,“ vítal mě u snídaně pěkně do růžova vyspinkaný.

Tohle bylo vyhlášení války! 

Od rána se cpu čočkou. Uvidíme, kdo dnes v noci potáhne z ložnice první!

 

 

Autor: Ivana Klíma Šotnarová | sobota 9.1.2021 9:20 | karma článku: 17,96 | přečteno: 536x