Nevím, proč se s takovou oblibou říká, víc hlav víc ví. Naštěstí dáme s Pupíkem dohromady jen dvě a i to je až až. Zvláště, když má každá jiný názor a zároveň si myslí, že ten správný. Jenže ten správný může být jen jeden. Ten můj
„ Pupi, ty mě neposloucháš,“ není možné, aby to nepochopil.
Většinou mi dojdou dřív hlasivky než argumenty. A abych u toho byla za totální semetriku, Pupík na závěr pronese: „Já jsem ti svoje řekl, udělej si to, jak chceš.“
No, řekněte sami, je tohle plodná diskuze? Kdybych chtěla, udělám si to po svém už dávno. Jeho a to podotýkám, že jediný úkol v celé této záležitosti, je můj návrh odsouhlasit. Ba co víc, má mě chválit, velebit a vynášet až do nebes.
Nebo stačí říct: „Dobrej plán, Zlato, tos vymyslela skvěle.“
A pak by mohlo následovat, ještěže tě mám, Zlato a láskyplné objetí.
Chci toho tak moc?!
Třeba minule: „Pupi,tu garáž postavíme sem, co říkáš?“
To jste měli vidět. Ihned mě zaplavil důvody, proč to nejde, nějaký kecy ohledně místa pro vjezd a průjezd, stavbě na hranici pozemku a tak dále. Copak neví, jaká odpověď se od něho na slovní spojení, co říkáš, očekává?
„A kam dáš ten svůj bazén?“ dodal.
To už bylo fakt za hranou.
Namísto velkých slov a hloupých argumentů (myslím ty jeho) mi stačily dvě ruce: „Garáž sem a bazén tam.“
Jenže on pořád mlel to samé, garáž na konec cestičky a bazén vedle terasy.
Pak mi nezbývá než zvýšit hlas, aby tak obyčejnou věc, jako je garáž sem a bazén tam, pochopil. S namoženými hlasivkami se mi dost špatně argumentuje, takže většinou nastane chvíle ticha.
A v tom tichu vám pokaždé dostanu dobrej nápad.
„Pupi,“ musím mu to naservírovat opatrně, aby se necítil jako chlap méněcenný, „ co kdybychom dali garáž na konec cestičky a bazén vedle terasy, co říkáš?““
Moc dobře ví, že nic lepšího nevymyslí.
„Dobrej nápad, Zlato, tos vymyslela skvěle.“ ( a najednou to jde!)
„Pokračuj,“ přilepím se mu na pupík.
„Ještěže tě mám, Zlato,“ obtočí kolem mě své veliké, silné paže.
Vždycky mnou projede vlna radosti …a zase bude po mém!
