Zahrajem si na fobiky

...máme roušky a dezinfekci... A taky slabiku navíc a trochu nedokonalý rým, což jsou nakonec nepodstatné detaily proti bídě v jistou chvíli na kozáky přišedší.

Sehnat jídlo se v určité etapě koronavirového šílenství stalo adrenalinovým zážitkem. Zejména když si člověk z boje urvaný jak kotě chtěl objednat dovoz. Vzdor posílení rozvozů a nejspíš i provozů bylo nemožné zachytit současně zásobené sklady a volné rozvozové okno. Jinak řečeno, když bylo vůbec co objednat, nešlo to nechat přivézt. Když se na chvilku objevil volný rozvoz, nebylo prakticky co objednat. A tak se stalo nevyhnutelným absolvovat jednu nutnou cestu v rámci plošné karantény. Tedy vypravit se do obchoďáku s tichým přáním, aby něco bylo aspoň tam. Současně došlo k porušení režimových opatření při léčbě rouškové vyrážky.

Tašky, doklady, platební karta, klíče od auta, pro jistotu hotovost a tak vzácná dezinfekce, rouška, zahnat zvíře dožadující se výletu na chodbu. Zopakovat si pravidla dodržování odstupu poté, co mě před pár dny vyhodili z galanterie coby kus nedodržující protiepidemická opatření. No, do Tesca se snad po jednom nevstupuje! Prázdné parkoviště mě navnadilo. Nějak mi nedošlo, že mimo toho hypermarketu nic moc otevřeného nebude. A kde ti lidé logicky budou, aha?

Nákup se podařil, tady už zásadně vyzobáno nebylo. Jen fronty s dvoumetrovými rozestupy vypadaly hůř, než ty předvánoční. Vážně stojí za to lepit na zem značky, kde máme stát? Těch peněz a práce na tu chvíli... S úžasem jsem zjistila, že dva metry jsou docela dost. Ne, délka vozíku opravdu nestačí. Mnozí nakupující přímo panicky uskakovali při každém přiblížení jiného človíčka. Pokladní se štítila jak věrnostních kartiček, tak zboží na pásu. Vrcholem se stalo potažení síťky s jablky za cedulku. Špičkami dvou prstů. Dezinfekční gel po každém zákazníkovi. To jako já, která si i bez epidemií myju ruce asi tak 45x za den, jsem čuňátko? Já, která používám nemocniční dezinfekci před svačinou v lese??? Já, které neustále někdo leze do osobní zóny, budu teď ta vlezlá?

Jako by nestačily ty osypané tváře. Jako by nestačilo to, že si už myju ruce za den 50x a žádné krémy to nezachrání. Jako by nestačilo, že milovaný vynález pana Wichterleho leží v šuplíku a já se otravuju s brýlemi, které odmala nesnáším. Když ochranné brýle, tak ochranné brýle, no. Jako by nestačilo, že s rouškou má člověk značně ztížený perorální příjem. Za normálních okolností se po umytí rukou prostě napijete nebo zakousnete a je to. S rouškou to znamená jít se umýt, aha, někdo přišel, takže nic. Odbavíte dalších pět lidí, znovu se umyjete, začnete sundavat roušku, aha, někdo přišel, takže nic. Většinou se povede tak na třetí-čtvrtý pokus. Takže k následkům nošení roušky lze s klidem přičíst i dehydrataci. Lidi, mě tahle hra nějak přestává bavit! Já tu fobii z nákazy nakonec budu mít! A to není legrace, potkám všechno, co populací lítá...

(A neberte všechno doslova, jo!)

/úvodní obrázek (c) Pixabay