V nohách mám už tisíc mil...

Ba ne, jen něco přes třicet kilometrů po krásné cestičce. Mimosezóna má výhody i nevýhody, jak se postupně ukáže.

Voda nám zmizela. A až zmizí tohle, bude fakt pěkně. Snad se oteplí, na balkoně je mi v županu docela zima...

Už se to rozplývá, hurá ven!

Proč je asi popisují pravá-levá? Nejspíš proto, že si to nakonec někdo stejně navléká opačně! Druhý pokus byl úspěšný...

A vyrážím přes město na stezku. Pod vrbou se musí krásně sedět...

Žádný strach, to jen stezka tady vede těsně vedle silnice...

O čem asi přemýšlí?

...

A co děti, mají si kde hrát?

Mají i v Lipně nad Vltavou...

...kde se také ještě čeká na hlavní sezónu...

...

A už se blížím k hrázi...

...kterou je třeba překonat po úzkém chodníku. Kdepak blbnout na silnici, ač to teď zrovna nevypadá, frekventovaná je dost.

Na hranice není daleko ani na jednu stranu...

...

Už se vyloupl cíl. Dál to zatím nejde...

Čas na pauzičku...

A proč se mi to tak blbě drží?

Vyrážím zpátky. Břízy jsou tu opravdu bílé...

...

Těžko uvěřit, jak bude tento skoro potůček vypadat o pár stovek kilometrů dál, v rodném městě...

Trocha poučení...

...

Hmmm, vtipné, tam bych si skočit nechtěla...

Vcelku volná stezka je fajn, ale mimosezóna má jednu menší nevýhodu. Místo, kde něco zakousnout, aby pohledal. Když náhodou někde mají otevřeno, nabídka je očesaná. Ale podařilo se!

Hilton to zrovna není, ale kafe tu umí udělat...

Z jedné strany kůň, z druhé slon, člověk už je z toho jelen...

...zvlášť, když cestou ještě potká vodníka!

...

/22.4.