O zajímavá, avšak méně až málo známá, místa není ve velkoměstě rozhodně nouze. A tak je často dílem okamžiku si cestou na jednu akci vyhlédnout cíl příštího výletu po rodném městě. Jen s realizací to bývá horší...
...a tak i výlet do Muzea Trabantů čekal téměř dva měsíce. Vlastně jen necelé dva měsíce!
Již u vstupu na pozemek je jasné, že to bude velkolepé a hlavně stylové...
...a interiér to jen potvrzuje. Ač jde v podstatě jen o jednu místnost plus vstupní chodbu, je na co koukat. Ať už věci vcelku očekávatelné...
...osobnější, ale stále nikoli překvapivé...
...až po vyložené vzácnosti .
Hlavní téma vhodně doplňují dobové propriety.
Kdo jsme něco z toho doma neměli, že?
Kde není vitrína, můžeme vidět krásné malby...
...nebo skutečné dopravní prostředky z předmětné doby. Na skládačce jezdila babička do města...
...a i toho Simsona někdo v rodině měl!
Ale pojďme k hlavnímu tématu dnešního courání. K vidění jsou skutečná autíčka od předchůdce Trabanta...
...přes několik povedených exemplářů z dob slávy...
...po nástupce. Ten je jen na plakátě.
Nesmějí chybět další zajímavosti. Jako třeba tento vlek...
...autíčko vojenské...
...či rovnou závodní.
Jeho novější kolega se vyhřívá na místě...
...kde je práci lepší nechat povolanějším...
...protože kdo je z tohohle chytrej? Já teda ne!
Tohle, to bych zvládla.
Při procházení kolem vystavených krasavců není vhodné se příliš přibližovat, protože hrozí úraz o tyhle krásné pseudozábrany.
Po stylové autodráze je možné poslat autíčko...
...rovnou sem.
Kdyby někdo chtěl posedět, tady má možnost.
A tady si zase může vyzkoušet řazení v provedení zcela neznámém pro někoho, kdo dělal autoškolu v tomto tisíciletí.
Takže dámy, až budete volat po automatu, představte si tohle. Převážně jsem nevěděla, co tam mám!
/1.5.
