Toulky časem - "...každej ví, že časy se mění..."

No, každej asi ne... Dlouho předem vybraný název "Those were the best days of my life", kde je mi bližší i interpret, jsem nakonec nemohla použít. Protože jak vzpomínat v místech, kde často téměř "nezůstal kámen na kameni"?

Přistání bezpečně tady...

...místo adrenalinově tady...

...je prvním znamením. Vlastně už známým z předchozího výletu do těchto končin. Kdy jen to bylo? 2012. Asi.

Některé jistoty (zatím?) zůstávají...

...ale nenakoupit, to je trochu zrada!

"Ústav" stále stojí, jen dostal nějaké zářivější barvy.

Vylepšené je i okolí. Třeba již přejmenovaná "Ubytovna" vedle takhle barevná nebývala.

VLA, ze které pocházeli dva členové první studijní skupiny. Taky vypadá líp, nebo je to tím podvečerním světlem?

Koleje byly částečně nově nahozené už za starých časů, ale že by barva tak držela? (Označené okno bývalo "moje".)

Před hlavním vchodem je prázdno, je znát, že ještě nezačala škola "těm, co jsou furt doma". Povšimněte si kol, která urychlují přesuny. Možná se mi přece jen nezdá, že vzdálenosti mezi známými místy jsou větší.

Zahrada mezi třetím a čtvrtým blokem. To bylo radosti, když ji v pozdní jarní době odemkli, my jsme vzali seprané erární kostkaté deky, co už ani nešly nazvat larisa, a vyrazili z vyhřátých pokojů učit se na vzduch. Pohled na tiché ostrůvky musel být pro okolojdoucí bizár. Vy byste snad čekali, že studenti nerozjedou bujarý piknik?

Mezi prvním a druhým blokem byla zahrada vyhrazena pro někoho mnohem důležitějšího. Mno, mimo údržby jsem tam nikdy nikoho neviděla!

Venkovní požární schody, po kterých bychom se všichni tak rádi proběhli... Tisícovka ale byla dost peněz.

To pokutu při přebíhání do polikliniky, kde měla (má?) fakulta seminární místnost, jsme občas riskli. Obejití po přechodech znamenalo zdržení.

"Bylinky a čaje" na svém místě potěšily.

Ještě hloupější bylo přebíhání na nákupy. Ale nebylo to logo tehdy jiné?

Jolana byla na běžný nákup daleko, blíž to bylo do Jarky!

Pro noviny napravo, pro hadříky nalevo. Bejvávalo...

Velmi nebezpečně jsme přebíhali sem...

...a jak vidno, dělá se to dodnes.

Přece to nebudeme obcházet kolem fakulty. Ani naučná stezka nepřesvědčí.

Když školní knihovna nestačila, muselo se jinam.

Tohle ovšem ještě nestálo, chodili jsme sem. Prý bývalá synagoga.

Nejen učením byl člověk přece jen živ. Občas bylo třeba protáhnout tělo. Základka kousek od Palachových kolejí své tělocvičny ráda poskytla.

A když už jsme u té Palachárny...

Taky se dalo jít bruslit. Jen škoda, že značná část sezóny se kryla se zápočťáky a zkouškovým, kdy měl člověk jiné myšlenky.

Za pro mnohé tak vzácnou zábavou se chodilo hlavně sem. Jen vzpomenout si na název zařízení mi trvalo snad několik dní.

/30.-31.8.

/foto já

/asi bude pokračování