Celá rodina pohromadě, plný stůl dobrot a pohoda, nebo to bude zcela a úplně jinak?
Bylo něco po deváté, když se osmiletá Pavlínka vyplížila z postele a natěšená na vánočku došla ke dveřím kuchyně. Byly zavřené. To přece nikdy nebývají, pomyslela si zmateně a vzala za kliku. Tatínek seděl v křesle pod oknem, maminka se opírala o linku. Oba měli v ruce kapesníky. Zakroutila nevěřícně hlavou. Už zase, jako každý rok! Vzala si kakao a vánočku s Nutellou a zamířila do obýváku k televizi, spravit si náladu nějakou vánoční pohádkou.
Jenže ouha. Její šílená patnáctiletá sestra Michala měla puštěné ty svoje řvoucí chuligány. Ani o Vánocích s tím nedá pokoj. Má slíbené vyházení všech těch nesmyslů, jestli se nezačne pořádně učit, ale jí je to nejspíš jedno. "Neuvidíš zlatý prasátko," neodpustila si při pohledu na Pavlínčin talíř. "To přeci neexistuje," odbyla malá svou starší sestru. "Ježíšek taky ne," neodpustila si Míša. "To vím, kluci ve škole mi to řekli už loni," nedala si Pavlínka zkazit výjimečný den. "Kdyby radši postavili ten stromek," zaslechla ještě cestou do svého pokojíčku. "Bulej v kuchyni," informovala svou starší sestru. Jen tak, pro jistotu.
Hádka o stavění stromečku skončila tak jako každý rok. Ubrečený tatínek vzal dýku a pokusil se ořezat kmínek do velikosti díry ve stojánku. Jako každý rok to přehnal a maminka musela k sousedům pro špalíčky na upevnění. Jen louže krve a výlet na pohotovost byly letos navíc.
Ošetřený tatínek dostal hlad a Míša příkaz uvařit. Zakroutila nevěřícně hlavou. Nemá být snad půst? "Kde je ten oběd?" křičel tatínek, zatímco hladová Míša tiše omdlela u sporáku nad hrachovou polévkou z pytlíku. Od maminky dostala pár facek, příslib návštěvy psychiatra a rozkaz vydrhnout sporák a uvařit pořádné jídlo. Tatínek zatím odešel na oběd do hospody a Pavlínka spokojeně spucla poslední kokosové kuličky.
"Vánoce, Vánoce přicházejí..." Za tónů koled z přehrávače zasedla rodinka k večeři. Tatínek nasadil veselý výraz, Míša rozebírala bramborový salát na složky nedobré a dobré, jež před konzumací otírala do ubrousku, maminka rozlomila Pavlínčinu porci kapra napůl. "Já ho chci celej," kvílela malá. "Musím vidět, jestli tam není kost," obhajovala maminka svoje počínání. "Na pohotovost s tebou nepojedu," uzavřel tatínek nekompromisně a nalil sobě a mamince víno. Míša zatím okomentovala Pavlínčinu colu a svlékla svůj řízek z kabátku. "Proč mi neuděláš přírodní?" vyčetla mamince. "Aspoň na Vánoce bys toho mohla nechat," neodpustil si tatínek. "Je to humus," snažila se obhájit své úpravy svátečního menu. "Jsou Vánoce," snažila se maminka otupit ostny. Zbytečně.
Z dárků se radovala jen Pavlínka. "Samý kraviny," prskala Míša nad výbavou na střední školu a novým oblečením. "To mi tu nikdo neumí vybrat ani pořádný hadry? Kdybyste mi radši dali ty prachy, abych si mohla koupit něco normálního!" Maminčina radost z dárků byla viditelně předstíraná, tatínek rozbaloval v koutě za stromkem a přes potoky slz nejspíš ani neviděl, co dostal.
"Půjdeme na půlnoční," rozhodla maminka. "Jo, jo, nemusím jít spát," radovala se Pavlínka. Její sestra nadšení nesdílela. "Do kostela, jo? Je tam zima a ty kecy mě neberou." "Právě proto," neodpustila si maminka. "Potřebuješ trochu zkultivovat. A vem si čepici!" "Žádnou normální nemám," upozornila ji Míša. "Tu jedinou jsi mi vyprala." Nakonec jí maminka vnutila svoji pod pohrůžkou, že nikam nepůjde a bude mýt nádobí. Tatínek mezitím dopil druhou láhev vína, zalehl na gauč a chrápal nahlas.
"Teda, to je úpadek," žasla maminka cestou do kostela. "Na Štědrej den nejen otevřený, ale i plný hospody!" Zato kostel vypadal podezřele temně. "Zbytečná cesta v tý zimě," odfrkla zhnuseně Míša. "Máš se najíst a nebude ti zima," zopakovala Pavlínka oblíbený výrok rodičů a skončila na haldě špinavého zledovatělého sněhu. Před diskotékou se opilý mladík poklonil mamince natolik, že políbil chodník. Tak začal Boží hod.
Jedná se o fikci.
