Minchia in Sicilia fui! aneb třetí díl letošního lehce poprázdninového, vlastně dovolenkového putování po cizích luzích a hájích.
6. den 12.9.2013 – Valle dell’Anapo
Navzdory náročnému včerejšímu dni se plná elánu vyhrabu ze stanu už v sedm, takže o půl deváté bez problému vyrazíme, dokonce mám i vypráno. :-) Cesta je úmorná, trvá dvě hodiny v úzkých serpentinách, nicméně se podaří a můžeme zahájit údajně lehkou túru. Opakovaně dostáváme připomínky, že se trháme a brzdíme provoz, nicméně dolů se dostaneme (nic moc pro moje kolena, obzvlášť po včerejšku) a další cesta je bez problému. Před dvanáctou jsme už u řeky, v dusném horku se vykoupeme a najíme. Cestou zpátky se musíme brodit řekou tam a zpátky, navíc se mírně ztratíme a cestička mizí v džungli. Odvážnější včetně mě to střihnou přímo nahoru, zbytek se rozhodne k dalšímu opakovanému brodění a výstupu po cestě. Nahoře se šťastně shledáme a pokračujeme po silnici zpět k busu. Ještě nákupní zastávka v Penny Marketu (miluju mléko!) a před šestou nás vítá kemp. Můj stan je pokrytý pozdravy od místních opeřenců a navíc plný prachu, asi z otevřených větraček, naštěstí aspoň vyprané prádlo vyvázlo bez úhony. Úklid mě ale nemine! Otestujeme místní luxusně klidné moře a po pokecu o dnešní studené frontě (projevila se jen oblačností a větrem) už je čas na umytí hlavy (ve studené vodě) a večerní vínečko. Odpadneme v deset.
7. den 13.9.2013 – Cava Grande, Syrakusy
Budík zazvoní ve čtvrt na sedm, poprvé pociťuji následky popíjení místního vína. Do čaje k snídani si kápnu místní skoro sladký citron a po ranní hygieně můžeme vyrazit směr Cava Grande. Tentokrát pečlivě utěsním stan a doufám, že se nebude opakovat včerejšek. Sestup zahájíme deset minut před devátou, začne schody, ale záhy se jde jen po kamenech, kolena dost protestují, navíc doporučené sandály nejsou pro tento pochod podle mě ideální. Dole už fňuká víc lidí, džunglí se prodereme k malým jezírkům nalevo, záhy zkonstatujeme, že takhle ne a přesuneme se na druhou stranu, kde zakotvíme hned u první laguny. Po vykoupání nás už čeká svačinka a hlavně loudící kocour. Později se objeví i pes, což vyústí v honičku, syčení a dikobrazí hřbítek. Navleču se zpátky do oblečení a vydám se dál, kde objevím daleko hezčí jezero, leč na další koupání už není čas. Po jedenácté jsme nahoře a v půl dvanácté můžeme vyrazit do Syrakus. Cestou zvládnu oběd a na místě zjistíme, že kasa k archeologickému nalezišti změnila působiště. Tak pořídíme aspoň granitu a pokračujeme v cestě. Zakoupíme lístky a následně málem nenajdeme vstup, nicméně podaří se a můžeme obdivovat další antické památky. Poté se přesuneme k modernímu městu, navštívíme značně avantgardní kostel a se zmrzlinou v ruce je čas vyrazit do centra. Procouráme ho všemi směry, dám calzone se špenátem, nakoupíme suvenýry a den zakončím druhou dávkou zmrzliny. Na parkovišti zjistíme, že bus nám odstavili na přímé slunce, odjezdu to však nezabrání a v sedm v kempu zjistím, že zavření větraček u stanu nepomohlo. Nejsem jediná postižená, co je to za kemp? Po úklidu se zajdeme vykoupat do mořských vln a následně do sprchy. Následuje nabití mobilu, dopití vinných zásob a zalehnutí.
/Původně sepsáno za účelem pozdějšího vzpomínání.
