Ten který náš miláček je nám vždycky drahý. Nedávno to však vypadalo, že si náš Cliff (případně jiný chlupatec) na své nespravedlivě vyčíslené "objektivní" hodnotě mohl pořádně polepšit...
"Kdo spinkal v mé postýlce?" Podivila jsem se nedávno při návštěvě rodného hnízda tak, jak se divila tuším Mášenka v pohádce o třech medvědech. (Pardon, pohádky nečtu od té doby, co číst umím, tedy cca od školky.) "Já," oznámila mi sourozenkyně s odůvodněním, že u nás přespávala mamčina kamarádka a druhý pokojík se jaksi jevil výhodnějším pro její ubytování.
Ta paní prý nemá moc ráda zvířata, takže měla nejspíš opravdu zážitky. Možná nejen ona. Historka "Ty se mi nelíbíš, já chci tu černou," mě docela pobavila. Máša moc chovací není, zato Glorča je mrcha prodejná a před každou návštěvou se bezostyšně rozvalí na stole s požadavkem hlazení. Jo, paní, kočkám moc nenaporoučíte! Jenže zrzavý kožíšek prý znamená něco špatného. Není nám jasné, co přesně. Ale jak má kočka na sobě jediný zrzavý chloupek, je ošklivá a bůhvíco ještě. A tak i oprsklá a především mazlivá "májovka" přišla zkrátka.
"Hledáme zlatý náušnice," oznámila nám mamka odpoledne. "Prej máme nejdražšího psa na světě." "Co?" Vyvalily jsme všechny tři svá kukadla. A tak jsme se dozvěděly, že oné nemilovnici zvěře se u nás ztratily zlaté náušnice. Tedy s největší pravděpodobností u nás. Z odpovědí na všetečné otázky vyplynulo, že si v noci "ušničky" sundala a uložila pod polštář. Ráno na ně zřejmě zapomněla a až na dalších cestách si uvědomila, že je méně hezká. Každopádně se nenašly ani v jejím sbaleném polštáři, ani v našem již staženém povlečení, prostě se po nich slehla zem. A na naše plyšáky padlo podezření.
U koček se zdála pravděpodobnější prostá krádež s ukrytím či ztracením lupu. Nebylo by to poprvé. Náramky, hodinky a podobné věci se před nimi musí ukrývat. Občas se nějaký kousek, s nímž jsme se už dávno rozloučily, objeví při velkém úklidu někde v temném koutě. Co však s tím psem? Konzumace šperku se nám zdála málo pravděpodobná, ale jeden nikdy neví... (Detaily pátrání radši rozebírat nebudu.)
A tak se mamka pustila zcela neplánovaně do velkého úklidu. Situace jí byla krajně nepříjemná, přece jen, zlaté náušnice nejsou úplně zanedbatelná položka. Koupelna. Kuchyň. Pokojíky. Vše vysmýčeno a pořád nic! Až v obýváku se objevily. Pod židlí, v místě, odkud je pacička už nedokázala vytáhnout. Zřejmě si kočky šperk zapomenutý na posteli půjčily na hraní a přemístily jej přes celý byt. No, hlavně, že to ten pes nesežral! Jsou poměrně velké a navíc je sepnula k sobě. Jak neovládá soužití se zvířaty, tak umí náušnice udržet v páru, došlo mi. Já je takhle nespojuju!
Zlato čeká na předání majitelce u mamky a Cliffík není nejdražší pes pod Sluncem. Upřímně doufám, že to tak zůstane!
