Konečně jsem s pocitem vítězství padla na židli v jídelně, zatímco další tři zde sedící byly již po o a vesele debatovaly. "Normálně vosum jich bylo, vosum čtverců gázy, to ste neviděly!"
Tématem oběda toho dne byla plastika očních víček. Rádoby nenápadně jsem vzala jediný časopis ležící na stole, prostě je vyblokuju, to půjde. Pamflet neslučující se s mými etickými standardy nezabral, a tak jsem se dozvěděla i věci, které bych si odpustila. Když došlo na těch osm čtverců gázy, jedna z povedené trojice prohlásila: "Holky, nechte toho, dyť se Klára pobleje!" Že bych už chytala barvu brokolice, kterou jsem si na oběd připravila? Tak jako tak jsem mohla tvrdit, že je mi šoufl z toho časopisu. "No já když vidim, jak decentně vobrací ty stránky a dělá, že tu neni..." Uzavřela to. Jo, milá zlatá, obracím to takhle blbě, protože se to nedá číst!
"Hele, a bolí to?" Posunulo se téma o milimetr vedle. "Děsně!" Potvrdila zkušenější a starší a začala vyjmenovávat, co všechno má za sebou a v pohodě, ale tohle že byl fakt hrůzný zážitek. "No dyť si měla úplně černý moncly!" Hm, tak tohle si sice umím představit, ale detaily nepotřebuju. "Hele, ale tamta říkala, že to nebolí..." "Tu by nebolelo, ani kdyby jí zaživa utrhli hlavu, takovej práh bolesti bych taky chtěla, sem s ní šla na injekci do kolene... Holky, to byl pohled, to se nedalo, sem si myslela, že se mnou už nikdy nepromluví a vona úplně v pohodě, prej jakou máš zejtra?" Dámy, to jste to teda vylepšily!
Poslední již skoro studené sousto z krabičky zmizelo, odložila jsem lžíci, vypečená společnost se zvedla k odchodu. "Já nemám práh bolesti žádnej," uzavřela to ta s osobními zkušenostmi. "Brečim i při čištění zubů." "Kecá," dozvěděla jsem se vzápětí. A jestlipak tahle trojice slyšela o tom, že nechat si zvětšit prsa prý bolí víc než porod?
