Tento příběh je možná pravdivý. Možná není. Možná jsou pravdivé jen některé části. Dlouho jsem váhala, jak příběh pojmenovat. Spousta názvů mi na něj seděla, ale žádný perfektně. Možná mu dáte jiný, svůj vlastní.
Žila byla jednou jedna malá holčička, říkejme jí třeba Blaženka. Byla krásná, milá a chytrá, na co sáhla, to se jí dařilo. Ve škole měla samé jedničky a pochvaly, dařilo se jí i v milované hře na housle. A za blonďatými copánky se hrnuly zástupy nápadníků.
Chlapečci se však postupně vzdávali. Proč? Nepřipadali si pro takovou hvězdu dost dobří. A jak Blaženka dospívala, postupně si zvykla. Zvládl by její nabitý a precizně organizovaný program vůbec něco takového jako vztah? Těžko říct.
A tak se z malé holčičky stala mladá žena. Prestižní vysokou školu zvládla se stejnou grácií jako střední a základní. Studiu však padla za oběť hudební kariéra. Ani Blaženčin den nemá třicet hodin, roli sehrálo i přestěhování do velkoměsta. Ve velké aule si užila svých pár minut slávy. Naposledy.
Práci bez problémů sehnala. Přesně takovou, jak si přála. Pohovor byl spíš formalitou, nastudované poučky až na jednu nepotřebovala, doporučení měla. Mladé nadšení velkoryse přehlédlo pár detailů. Proč to taky řešit, když hlavní manažer sídlí úplně jinde. A navíc, lidé jsou přece ze své podstaty jen dobří. Vážně?
S nadšením se Blaženka vrhla do světa pracujících, užívala si finanční nezávislost a všestrannou pohodu. To však trvalo jen krátce. Svět dokáže být pořádně zlý a mladé ženě zvyklé na úspěch přichystal pár ošklivých zkoušek, při nichž situaci nedokázala ovlivnit. Zasednutí hlavního manažera na šéfovskou židli jejího oddělení považovala v kontextu událostí za detail. Co by jí asi tak mohl udělat, když maká na dvě stě procent?
Těžko říct, co se honilo postaršímu člověku ve zvláštně organizované mysli. Možná jen u Blaženky propukla paranoia. První rána však přišla vzápětí. Pro milou Blaženku bylo připraveno "nové a lepší" místo. Mělo však háček. Byl zapotřebí její souhlas. Vzala si lhůtu na rozmyšlenou a od právníka zjistila, že pokud souhlas nedá, přesun je nemožný. Tentokrát konfrontace nebyla potřeba, kolegové oznámili, že ji nedají.
Blaženčin oddech netrval dlouho. Přišlo obvinění z nedostačujícího pracovního nasazení. Jednoduše řečeno, udělala práci za špatného člověka. Mladá dáma se začala snažit o to víc. Dostávala čím dál horší a náročnější úkoly, přišla o benefity, nepolevovala však. Brala to všechno jako výzvu. Přece si musí uvědomit, jak se zmýlil. Lidé jsou přece ze své podstaty jen dobří. Vážně?
Tak Blaženka získala úkoly, které by normálně zaměstnaly několik dalších lidí. Nefňukala, dřela a odevzdaně poslouchala ošklivé připomínky. A tehdy se její kamarádkou stala sklenička. Nenápadně, polehoučku, vplížil se démon do života disciplinované úspěšné ženy. A disciplína s morálkou odešly do věčných lovišť. Už tam na ně čekala motivace, zadušená manažerem.
Proměny pracovité dámy v trosku si nikdo nevšímal. Mladické nadšení opadne, to je normální a čeká to všechny. Věřte nebo ne, Blaženka stále zvládala sto procent úkolů. "Pouhých" sto procent! Proč taky dávat víc, když odvedenou práci nikdy nikdo neocenil? A vlastní uspokojení nestačí věčně. Najednou nebyla perfektní, styděla se sama před sebou, nevěděla kam.
Úkoly se kupily, stejně jako frustrace. Jak jsem se mohla změnit v takovou trosku, přemýšlela mladá žena často se skleničkou v ruce. Nedokázala přijít na to, kde to pokazila. A tehdy si začali všímat i kolegové. Především ztráty energie a odmítání účasti na společenských akcích. Všichni věděli, že na Blaženku doma nikdo nečeká.
Jednoho krásného rána se Blaženka probudila v koupelně na podlaze. Netušila, jak se tam dostala ani co se stalo. Počkat... Popíjela, asi to přehnala, bylo jí zle. Konečná. Do práce jít nedokázala. Jen co vystřízlivěla, posbírala kapesníky poházené po bytě a kontaktovala starého známého právníka. Na jeho radu žalobu nepodala. Prý by nevyhrála. Zlo by zvítězilo v tomto zvráceném světě. Odejít dohodou odmítla. Nesnesla pomyšlení, že by se vzdala a odešla poražená.
Blaženka se zvedla z bídy a prachu. Silnější než předtím. Odhodlaná to dotáhnout do konce. Jakéhokoli konce. Nesnesla pomyšlení, že by odešla poražená. Omezila pití. Pravda musí zvítězit, plakala po nocích do polštáře. Nastal relativní klid...
Co je s Blaženkou dnes? Kdo ví. Možná se zhroutila. Možná dostala druhou šanci někde jinde. Možná pravda přece jen jednou zvítězila. Možná...
