Musíš vědět, co vydáváš

Štědře nalil do sklenic. Tolik jsem ve svých lepších dobách nevypila za celý rok. Přiznání, že nepiju, ale kredit nezvyšovalo a především moje rozhodnutí nikdy nikdo nerespektoval. Naznačil ťuknutí k přípitku.

Můj čas v bezpečí vzdělávacího systému se nachýlil a před posledními zkouškami zbývalo už jen jediné. Půlroční páťácká praxe coby opravdová konfrontace s realitou. Na dobu dovolených plynule navázalo několik odchodů stálých posil, až do provozu 12 hodin denně 7 dní v týdnu zůstaly jen tři (se sanitárkou čtyři) a na zbytek směn prostě někoho poslali odjinud. I levná pracovní síla se musela plně využít, a tak se se mnou nikdo moc nemazal. Chybí sanitárka - přebereš zboží, chybí laborantka - šup vydávat málem bez nároku na oběd atd. Mladým, blbým a nadšeným tohle nevadí.

Pan magistr přidělený po dobu nemoci vedoucí se s věcmi příliš nepáral. Hned první den dorazil pozdě, nemohlo se otevřít. "Ty seš v páťáku?" Zeptal se mě při převlékání. "To ste mohly votevřít." Vyhodnotil situaci k řešení zavánějícímu neskutečným malérem. Pozdní příchody u něj byly téměř na denním pořádku, začátek pracovní doby půl hodiny před otvíračkou ostatně nedodržoval nikdo. Podobným způsobem se nemazal s nespokojenými pacienty, které bez skrupulí upozorňoval na právo volby jiného zařízení, a v objednávkách se začaly objevovat kartóny koupelových solí a láhve vína. Pracovat uměl, vzal klidně čtyři nebo pět dvanáctek v jednom týdnu, nerozlišoval personál na oblíbený a neoblíbený, takže jsme mu ostrý jazyk i zálibu v popíjení vína ve vaně (vždyť musel ráno řídit se zbytkáčem!) rády odpustily.

Jednoho dopoledne zhodnotil dodané láhve, donesl poctivé sklenice na vodu a k mému zděšení jedno z vín rozdělal. Ze všech předchozích praxí jsem si pamatovala, že před koncem pracovní doby nebo aspoň kontaktu s pacienty ne a ne a nikdy. Štědře nalil do sklenic. Tolik jsem ve svých lepších dobách nevypila za celý rok. Přiznání, že nepiju, ale nikde kredit nezvyšovalo a především moje rozhodnutí nikdy nikdo nerespektoval. Naznačil ťuknutí k přípitku. "Condurango," prohlásil. "Žaludeční víno. No dělej, musíš vědět, co vydáváš!" Budu ožralá, napadlo mě nikoliv nemístně. Na padesátikilovou abstinentku je symbolický přípitek skoro dost a tady po nalití těch dvou sklenic zmizela z láhve víc jak půlka! Opatrně jsem se napila. Mohl se smíchy potrhat. "Dobrý, co?" Jo, opravdu mi chutnalo.

Ještě jsem neměla zdaleka dopito, když došlo k dolití po okraj. "Vůbec nepiješ!" "Budu vožralá!" "Z tohohle?" Jo, klidně i z tohohle, nemám denní trénink s celou flaškou. K snídani musli, na svačinu nízkotučný jogurtík, co by to asi tak mohlo přibrzdit? "Poď mi pomoct, mám frontu." Ozvalo se nemilosrdně zpoza rohu. Dodnes se divím, že to "testování" neprasklo...

/úvodní fotka (c) Pixabay