"Přehodili nás do Městský," oznámí mi Kajka, jen co se v polospánku domátožím do práce. "A?" zeptám se inteligentně. Těhotenská demence na pochodu. "No je to blíž než do Fakultní, můžeme jít pěšky." Kouknu na ni jak na Marťana a láskyplně pohladím svoje sedmiměsíční bříško s Kubíčkem uvnitř. "My tam nedojdeme!"
"No aspoň vidíš důvod, proč bys tu neměla být," neodpustí si Míša. "Stejně jenom zíváš!" "Doma se zjevím do týdne," upozorním ji. Začínám se děsit nevyhnutelného momentu, kdy budu muset nastoupit mateřskou. Krom únavy z tahání kil navíc jsem naprosto v pohodě. Mimino mě nepochybně zaměstná, ale co budu dělat povinných šest neděl před porodem, to opravdu nevím. "A neříkej mu Kuba, co když to bude holka?" přisadí si na závěr. Pak se s Kajkou odebereme na autobus.
Chirurgický pavilon je jako vždy až na konci areálu. "Aby se člověk stačil zmrzačit, než tam dojde," okomentuji tuto zákonitost většiny nemocnic, když se kutálím rozlehlou zahradou. "Jé, čau, Májo!" probere mě z úvah známý a obávaný hlas. Expřítel, který mi ze života dělal peklo. "Čau," odpovím neutrálně. "Pojď!" syčí Kája a já ji poslušně následuji. "Netušil jsem..." zaslechnu ještě a mimochodem skryju levou ruku. Do toho ti nic není, pomyslím si.
Primář spráskne ruce. "Co nám to poslali?" valí oči nad mým bříškem. "Vy ještě pracujete?" "Těhotenství není nemoc," ubezpečím ho. "Svojí ženě ani dcerám bych tohle nikdy nedovolil," neodpustí si a nasměruje nás do šatny. Ještě že to mám za pár, pomyslím si otráveně. Nemocnic jsme zažily bezpočet, skoro nic nás nepřekvapí. "Je mi blbě," špitne Kajka v šestém pokoji. Tak tak to stihneme na chodbu. "Kde tu maj wecka?" dorazí mě. "Ty ses taky nakazila?" pokusím se o vtip. Kájin pohled mluví za vše.
"Není vám dobře?" stará se mladá sestřička. Dobrá ošetřovatelka, nic jí neujde, ocením její přístup. "Nejradši bych se zeptala, jestli nejste těhotná, ale to by byla trochu velká náhoda," všimne se Kajčiny bledězelené tváře. S mojí přírodně bílou hezky kontrastuje. Kamarádka po mě vrhne varovný pohled. V tom je skvělá, sestřička si nevšimne. Naštěstí pro všechny zúčastněné. Pro Kajku je brzy cokoliv prozrazovat, natož cizím lidem.
TENTO PŘÍBĚH JE SMYŠLENÝ.
