Kocour na vodítku aneb jak to všechno začalo

Několikátý víkend trávíme nuceně v Praze, miláček je super odpočatý, nudí se a zlobí. Panička má také trochu roupy, a tak ji napadne, že by nebylo špatné jít s kočičkou na procházku na provázku...

"Přivezu Melmenovo vodítko a vezmeme Miláčka ven," oznámí mi maminka jednoho krásného večera. "Bude se plížit, to bude legrace!" V neděli se opravdu hlásí v našem hnízdečku. S vypětím sil a po lítém boji oblečeme kočičáka do kšírů. Chodí pozadu, drbe se, vzteká se. Z procházky tentokrát nic nebude.

"Prosím kšíry na kočku," pronesu suverénně v nejbližším zveráči. "Na kočku?" zaváhá prodavač. "To je všechno na psy, na kočky snad ani nechoděj, jen na koťata..." I známý internetový obchod má jen kotěcí sadu. Uspěju až v malé nenápadné špeluňce na sídlišti. Paní mi nabídne i ladící vodítko a jme se mě sáhodlouze poučovat o nutnosti očkování. Dobře myšlené rady odkývu, zaplatím a poroučím se.

Doma nadšeně obleču miláčka do kšírů. Vzteká se, chodí pozadu. Postupně se naučí kšíry ignorovat, stejně jako následnou přítomnost vodítka. Tak dojdeme spořádaně až do koupelny...