Kdo neumí, učí. Kdo neumí učit, šéfuje. Kdo neumí vůbec nic, píše komentáře do diskuzí. Potud teorie. A ta, jak známo, v praxi často nefunguje.
Učitel působí v modelovém a sterilním prostředí vzdělávacího zařízení. V terénní praxi svého oboru by možná neuspěl. Jeho posláním je předat teoretický základ svým žákům.
Vedoucí pracovník je, ať chcete nebo ne, především manažer. Na práci, jakou dělají řadoví pracovníci v daném oboru, má méně času. Tím jeho schopnosti pro terénní praxi mohou utrpět. Přesto věřím, že mí nadřízení něco umí, byť by to bylo jen to šéfování.
Co mě však zaráží, je ta poslední část hierarchie schopnosti člověka. Měla jsem za to, že diskuze poskytují prostor pro vyjádření se k tématu článku. Omyl. Je to prostor pro exhibici jedinců nízkého sebevědomí a nedostatečného vyžití. Urážky ostatních diskutérů, urážky autora, urážky objektů s tématem vůbec nesouvisejících, nebo jen okrajově souvisejících. Nebo je diskuze jednoduše na jiné téma, než je článek.
Čtení s pochopením čteného textu, to by měl být základ. Neustále žasnu nad tím, jak se někdo (a často velmi radikálně) vyjadřuje k jediné větě či dokonce slovu vytržené(mu) z kontextu, často zcela mimo téma. Snažit se uvést věc na pravou míru nemá význam. Člověk se tím jedině shodí, neboť druhá strana má jasno a jakákoli diskuze je nemožná. Pokus o ni vede k výše zmiňovaným důsledkům. Psychologie komunikace je k ničemu, jedinci v určitém emocionálním rozpoložení se chovají velmi nestandardně.
Jistě, některé články mohou být na pochopení náročnější. Z tvorby jiných mám mnohdy pocit jakéhosi surrealismu. Prostě text nepochopím. Tak jednoduše článek přejdu. Nejsem dokonalá, to není nikdo.
Neodmítám kritiku, koneckonců je to jakýsi hnací motor pro další posun (k lepšímu?). Jen by měla být konstruktivní. Co konkrétně vylepšit, případně návrhy jak. Pokud jde o nesouhlasný názor, co třeba ho jenom přednést způsobem společensky akceptovatelným, jak byste to druhému řekli do očí?
P.S. Ne každý, kdo dělá, také umí. :-)
