Hlídání divé zvěře, den čtvrtý

"...a thrill of hope, a weary world rejoices for yonder breaks, a new and glorious mom..." Právě mi z horka a nevyspání asi definitivně hráblo, proč jinak by mi zrovna tohle lezlo v práci do hlavy?

Kočky jsou dnes akční, zatímco se hrabu z postele, ty čtyři domácí už hlídají Julišáka obklíčeného pod gaučem v obýváku! Druhá napolo probdělá noc za tři dny má zjevně následky, ranní rozcvička tentokrát nezabírá a při krmení a úklidu neustále rozháním hvězdičky. Když při vybírání konzerviček mé oko omylem padne na láhev octa, nemohu být šťastnější, naliju trochu do rozprašovače a postříkám asi tak půlku své matrace, neboť do rána stačila uschnout. Mám po nočním zážitku chuť na protest zmizet k sobě, jenže to bych se obětí vraždy stala určitě. Po kontrole, že pět  kousků je vidět, nastavím pračku, vyženu kočky z kuchyně a jde se na to.  Jen co vynesu odpadky (na takové množství nejsem zvyklá) a zalezu do auta, začne pršet. Už jen dvakrát... Říkám si, zatímco se kolona za autobusem šine od Břežan ku Praze a já čím dál víc potřebuju kofein nebo něco silnějšího... intravenózně! Již po půl osmé musím řešit obligátní otázku "kam s ním", nakonec rezignuju u kontíků, včera tu stálo aut několik, tak co! Ještě rychle koupit mléko do kafe a den může začít.

Basta, finito, tentokrát je cesta hladká a po páté se už neohroženě vrhám do jámy lvové. Opět jsem kousnuta, kamarád pruhovanej má zjevně problém pochopit, že mým vytáčením do vrtule odmáčení misek neurychlí. Navíc dát něco do misek je horor, když se tam neustále pletou čtyři hlavičky. Ještě po těch čuňatech uklidím, dám ptákům koupelny, zaliju neuvěřitelné množství kytek na chodbě i balkóně, svou večeři dle zvyku odfláknu a jdu radši makat na kondici. V bytě začíná být bordýlek, ale to nechám na víkend, stejně bych si čisté podlahy neužila... Pračka slavnostně doprala, asi jsem dala moc dlouhý odklad, ale co to, prostěradla nějak nejsou bílá. Na dně pračky objevím bylinkový polštářek, který jsem s nimi zjevně sbalila, zanadávám si do blbek, prostěradla nacpu zpátky a nastavím vyvářku. Zasluhuju pár facek, viděl tohle někdy někdo?

Na dobrou noc bych se nejradši pořádně napila, jenže osobního řidiče nevedu a vstávat o další desítky minut dříve, abych to stihla autobusem PID, se mi fakt nechce. A to vůbec nemluvím o tom, že ani nevím, kdy ty autobusy teď jedou!