...co mám jako dělat, když se bojím otevřít dveře od té bílé věci, kterou máme všichni v kuchyni. Jenže dokud aktuálně žhavé téma trochu nevyvane, mohlo by na mě něco vypadnout i odtud!
Napadá mě "I'm hungry and I'm cold", případně francouzská verze té samé písničky "J'ai faim, j'ai soif, j'ai froid", ať to máme kompletní, ale to je poněkud nevhodné přirovnání. Přece jen je něco jiného válka a něco jiného to, že už mám plné zuby zpravodajských serverů i sociálních sítí. Až jsem se z toho osypala, a do té ledničky se fakt bojím.
Tak asi budu muset, snad dočasně, jíst jen to, co v ledničce být nemusí. Loučím se zeleninko, jogurtíky a sýry! Taky na vajíčka abych si nechala zajít chuť. Tak si asi uvařím něco suchého, jenže to dlouho trvá. Už jsem byla varována, že konzervy též nejsou bez rizika a může z nich ledacos vypadnout.
Po celodenním lítání v práci a závěrečném vlečení nákupu přes narvaný obchoďák jedinou otevřenou cestou do metra mě bolí koleno. Chtělo by ledovací polštářek, ale k tomu se nedostanu. Nevadí, stejně mi je chladno. Nerozpaluje mě dokonce ani náhlé uvědomění si, že studentka nepřišla pro můj autogram, který potřebuje kvůli zápočtu. Uháněla mě od pondělka ještě vydatněji, než jsem já před čtrnácti dny dolovala její výtvor. Nakonec to není můj problém. Že bych si udělala horké kafe? Jenže do něj budu potřebovat mléko a to je kde? Správně, v ledničce!
Jdu se aspoň obléct, o nebezpečí ve skříni nikdo nic neříkal. Zatím?
