Den se pomaličku chýlil ke svému konci, stmívalo se, kolem se rozsvěcovaly ulice, výlohy plnila barevná světýlka, velké nápisy lákající zákazníky ke koupi zboží, z obchodů se ozývaly anglické vánoční písně.
Vnímala jsem atmosféru blížících se Vánoc, ale nedalo mi to. Neustále jsem přemýšlela, co je zde jinak.
Každý den jsem při procházkách ulicemi města, při cestě do práce či při návštěvě malých poutavých anglických obchůdků nasávala vůni vánoční atmosféry. Jelikož jsem člověk, který miluje jak poklidné Vánoce plné pohody, tak onu komerční stránku, zejména v podobě barevných „svítítek“ v oknech a anglické vánoční písničky se mi za posledních deset let stále neohrály, vždy jsem si přála toto všechno zažít v anglicky mluvicí zemi. A to se mi splnilo. Vždy jsem při těchto procházkách nadšeně pozorovala okolí a poslouchala vánoční hudbu, které bylo v každém obchodě dostatek.
Mé pocity radosti navíc naplňovaly přípravy blížících se Vánoc v hotelu, ve kterém pracuji. Kromě celkových příprav se tu konaly také vánoční firemní večírky, obědy, večeře, které se mnohdy „zvrtly“ doslova v „party“. V prosinci jsem měla to štěstí obsluhovat tyto soukromé akce více než obsluhovat v restauraci. A tak jsem si je opravdu užila. Tyto večírky byly vždy plné radujících se lidí, anglických vánočních písní a pohody. Hosté mě často vyzývali, abych na chvíli zanechala práce a dala si s nimi skleničku, nebo si s nimi zatančila či zazpívala. K mé velké radosti se mi poslední z těchto návrhů splnily, a to tehdy, kdy lidé na jednom z večírků už od večeře téměř hlasitě zpívali a tančili, ještě než se jim vůbec servíroval předkrm. No po dezertech se odhodily všechny zábrany, hosté pustili hudbu téměř na maximum, posunuli stoly a lidé tančili nejen v prostoru, ale i na stolech. Hlasitě se zpívaly vánoční písně. Hosté mi několikrát ukazovali, ať se k nim přidám, ale váhala jsem. Až když jsem viděla dva z manažerů hotelu popíjet s nimi skleničku vína, odhodila jsem zástěru a přidala se do hloučku asi 30 lidí, kteří se drželi kolem ramen a unisono zpívali „Do they know it’s Christmas time at all?“ Celý tento večer jsem si užívala s neskrývanou radostí, doslova jsem chvílemi měla radostí slzy v očích.
Ale pořád jsem si říkala, co je jinak? Tuto otázku jsem si kladla každým dnem až do Štědrého dne, kdy mě odpověď doslova „praštila“ do čela.
Uvědomila jsem si, jak moc se liší předvánoční období zde v Brightonu od mého rodného města v Čechách. Za celou dobu jsem se nesetkala s pospíchajícími davy lidí, kteří zběsile nakupují dárky (a to ani v Londýně!), obchody nebyly vůbec plné, lidé se smáli jak v obchodech, tak na ulicích. Všude vládla klidná atmosféra a nejen na vánočních večírcích v hotelu bylo vidět, jak si lidé toto období užívají. Tato pohodová atmosféra panovala i den před Štědrým dnem. Cítila jsem velkou úlevu, radost, ale hlavně klid a pohodu… tak, jak se to o Vánocích říká… a jsem za tyto zážitky velmi vděčná.
