Pokud se v mé blízkosti objevil pavouk, šílela jsem jak malá (ať už jsem byla dítě, či dospělá). Pokud jsem se dotkla pavučiny, málem jsem měla infarkt. Jenže něco se změnilo a moje celoživotní muka pomalu ustávají…
Začalo to již někdy v dětství, kdy jsem prošla pavučinou, pavouk mi vlezl do pusy nebo jsem se ocitla v malé místnosti plné pavouků. Vždy jsem měla doslova paranoidní stavy, pokud byl pavouk v mé blízkosti, a ještě horší, pokud byl nedejbože v noci přítomen nad mojí postelí. Mnohokrát jsem skoro brečela, když jsem musela být v koupelně, kde na zdi seděl pavouk a choval se, jako kdyby platil nájem. Někteří lidé se mi skoro smáli a nevěřili, že moje chování není divadlo… bohužel nebylo, ač jsem věděla, že je logicky nemožné, že na mě „ten pavouk ze zdi neseskočí“, aby na mě zaútočil. Jenže to bohužel nikdo mému strachu nedokázal vysvětlit.
Jelikož jsem se často dostala do situace, ve které jsem si musela poradit, co se vyhoštění pavouků týče, ve svých 26 letech jsem se rozhodla, že takhle to už dál nejde, že nebudu mít stále po boku někoho, kdo mi s pavoukem pomůže. A tak jsem vyzkoušela NLP s hypnózou. Slyšela jsem, že pomohla již mnoha lidem, nejen s traumaty z dětství. Na vlastní oči jsem poznala lidi, kteří měli panické strachy z výtahů a po jednom či více sezení jezdili výtahem bez problémů. Říkala jsem si, že to přece musí fungovat i na arachnofobii. A také že ano!
Po první hypnóze jsem začala pavouky vidět jako vtipná stvoření, ze kterých si musím udělat legraci a kamarády. A tak jsem je začala pojmenovávat. Můj strach se měl tou dobou otestovat hned dvakrát, a to když se mi nad postelí uhnízdil tzv. „noháč“, alias sekáč. Pojmenovala jsem ho Marek a každé ráno jsem ho pozdravila a každou noc, kdy jsem šla spát, jsem mu popřála dobrou noc. Už jsem se nebála, že se na mě v noci spustí, nebo mi poleze po hlavě, po posteli, že uteče. Zkrátka jsem ho brala jako součást místnosti. Překvapivě, tento stěhovavý a nestálý pavouk, se mnou zůstal 3 týdny.
Jenže další den jsem zůstala zkoprnělá, když jsem nedokázala do krabice chytit černého pavouka, který doslova utíkal po zdech mého pokoje stále dokola. Naskočila mi husí kůže a oči se mi zalily slzami, když přišel moment, kdy jsem ho mohla chytit. Nedokázala jsem to… a tak jsem si říkala, že problém ještě není vyřešen. Šla jsem na druhé sezení, které mě dostalo do jiné situace z dětství, kdy jsem se dostala do úzkého kontaktu s pavouky, bylo mi v té době 10 let. V hypnóze jsem si se situací brilantně poradila a test přišel již druhý den, kdy mi po počítači lezla „johana“. Zalekla jsem se, ale nedělalo mi moc velký problém tohoto pavouka vzít za nohu a „chudáka“ ho odhodit. Co se ale pro mě přelomovým okamžikem stalo, byl jeden večer, kdy jsem v noci přišla domů, a na mé posteli seděl velký černý pokoutník. Našla jsem větší průhlednou krabici a rozhodla jsem se pavouka v ní vynést. Přiznávám, chvíli mi trvalo, než jsem se odhodlala pavouka krabicí přiklopit, ale v momentě, kdy byl uzavřen, podstrčila jsem pod víko papír, a takto jsem ho vynesla z domu ven bez sebemenších pocitů strachu, husí kůže či obřích myšlenek. Ti, co mě znají, tomu snad možná ani neuvěří. Věřím ale, že se brzy dostanu do situace, kdy nebudu mít problém vzít pavouka ani na ruku.
NLP s hypnózou vřele doporučuji, pokud se v životě potýkáte s jakýmkoliv problémem, závislostí či strachem. Vše má někde své kořeny a tato metoda opravdu pomáhá.
