Novoroční předsevzetí se nejčastěji týkají tělesné hmotnosti, odnaučení se některému ze zlozvyků nebo naopak naučení se zdravějšímu životnímu stylu.
Novoroční předsevzetí se nejčastěji týkají tělesné hmotnosti, odnaučení se některému ze zlozvyků nebo naopak naučení se zdravějšímu životnímu stylu. Přiznávám, trošku jsem ten Nový rok zaspala, aby se moje "předsevzetí" dalo nazývat novoročním.
Mám v hlavě zakódované přesvědčení, že všechno musím zvládat sama. Bez pomoci. Dokázat sobě a okolí (hlavně tomu okolí), že na to mám. A na co že přesně? No, na cokoliv, co si usmyslím. Pokud něco nejde podle plánu, zatnu zuby a jdu až za hranice svých sil, jen abych si nemusela říct o malou výpomoc. Vidím ten problém. Přiznávám. A takhle napsaný vypadá ještě reálněji, než když se mi prohání pouze v hlavě. A tahle neochota nechat si pomoci se točí jak kolem závažných životních rozhodnutí, tak i úplných maličkostí. Ne, nebudu mamce volat o radu, jak se vaří guláš. Raději to vyzkouším sama metodou pokus - omyl. Všem je vám doufám jasné, že ten "omyl" posléze skončí v koši.
Chtěla jsem být vždy silná. Silná žena, která se umí postavit na vlastní nohy a postarat se o sebe. I tohle byl jeden z důvodů, proč jsem se začala věnovat silovému tréninku. Líbil se mi fakt, že do mě, jakožto malé, hubené holky, která musí vytáhnout občanku už při vstupu do hospody, by nikdo neřekl, že zvedne nad hlavu víc, než kolik sama váží. Bavilo mě, jak lidi nevěřícně kroutili hlavami. A žasli. A chválili. A obdivovali. Vlastně mi dodávaly sílu i ty nehezké poznámky. Zvedat velké činky přece není nic pro ženskou! Dovolte, abych se zasmála.
V tomto bodě se hodí vytáhnout poučku: "Dávej si pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to vyplnit." Ano, jsem silná. V porovnání s běžnou populací, která ve volném čase nezvedne zadek z gauče, jak je týden dlouhý. Já zvednu sama sebe plus mínus nějakých šedesát kilo navíc na čince. Jenže, co psychická stránka? Tady se konečně dostáváme ke kameni úrazu. Člověka netvoří pouze fyzické tělo. Má také duši, o kterou je nutné pečovat. A já se přiznám, že je to pro mne sakra těžké. Duše je prostě nehmatatelná a abstraktní, nenarostou na ní svaly na důkaz síly. Bohužel.
Takže, co si přát dál? Jak zatočit s tím rokem dvacet dvacet? Většinou si předsevzetí nedávám, ale možná si letos budu alespoň přát. Přijímám návrhy, protože já si evidentně neumím sestavit tu správnou formulku :-).
