Psaní dopisů už dočista vymizelo. V dnešním uspěchaném světě je to příliš zdlouhavá a pracná forma komunikace. Vždyť stačí napsat heslovitou zprávu na messengeru. A není to škoda?
Milá Kláro,
rozhodla jsem se Ti napsat tento dopis, který bude jednou pro vždy připomínkou velmi důležité věci. "To, že se Ti něco nepodaří na první dobrou nebo se to třeba nepodaří vůbec, ještě neznamená, že jsi zklamala." Neznamená to ani, že za nic nestojíš, že jsi budižkničemu či slaboch. Opravdu ne. Má to souvistosl výhradně s tím, že jsi člověk. Chybující lidská bytost, jež má svoje limity.
Ne každý na světe musí vylézt na Mount Everest, potápět se se žraloky, umět hrát na klavír, ujet na kole 200 km za jeden den nebo třeba umět zpívat jako Karel Gott. I přesto, že by se nám to všechno třeba líbilo.
Nauč se prosím myslet více na prožitek z aktivit než na výkony. Zážitky Ti totiž zůstanou na celý život, výkony pravděpodobně ne. Na co si vzpomeneš za rok, za dva, za pět? Kolik legrace si zažila během stanování v lese pod širákem nebo kolik kilo si nazvedala za jeden trénink v posilovně? Odpovědět si zvládneš sama, viď?
Obě tušíme, kde se v Tobě orientace na výkon vzala. Žila si hodně let v módu "oběti" a pod vlivem některých nepěkných událostí. Ale vidím v Tobě tu touhu a zápal se změnit. Změnit se z oběti na tvořitele. Zasáhla tě myšlenka, jež říká: "Nejsme tím, co se nám přihodilo, ale tím, čím jsme se rozhodli stát."
Až zas budeš přemýšlet o tom, že se Ti něco nepovedlo – prosím Tě, nenech se ochromit strachem. Nejprve si přečti tyto řádky. A pak si promítni všechny věci, jež si dokázala, zvládla a překonala. Teprve potom pokračuj po své životní cestě dál, půjde se Ti o poznání lehčeji.
S láskou
Tvůj největší kritik
