Z deníku šestatřicítky

Malou jsem dostala do školky pouze v převleku za hasiče a s příslibem, že odpoledne pojedeme do bazénu. Ach jo. Jsem ale v situaci, že i ten bazén absolvuji, jen abych měla část dne jen pro sebe. Chvíle klidu je k nezaplacení.

První porozchodová fáze je většinou o tom, projíždět si ten vztah celý znovu dokola a vytahovat to nejhorší, aby člověk nesmutnil a nenakráčel rovnou na most.  Hezky se utvrdit v tom, jaký to byl zmetek a že vlastně na co sáhl, bylo špatně. Není to absolutně objektivní, ale v tomto čase to působí značně blahodárně.

Jasně, někdo začne šílet a skočí hned na první seznamku hledat si převozníka, někdo natáhne trikot a zběsile ladí figuru, někdo se pustí do práce, někdo chlastá a já se v tom hezky nimrám. Ale vážně to funguje!

Stejně si to dřív nebo později musí každý odžít, aby byla psychická očista kompletní. Kazeta se prostě bez přetočení na ten začátek nedostane. Mladší ročníky mé přirovnání přeskočí, protože jistě netuší, co je myšleno tou kazetou.

Včera večer jsem se ale zasmála. Vzpomněla jsem si na Ingrid z Románu pro ženy. Potrhlá, ale úžasná Ingrid v podání Laďky Něrgešové vždycky koupila svému příteli nějaké příšerně drahé designové křeslo a následoval rozchod. Jednou bych chtěla zažít rozchod, po kterém nebudu muset řešit, jak stornovat letenky na vysněnou dovolenou, která už se nikdy neuskuteční.

Takže jdeme bilancovat. Lukáš byl prvotřídní úlet. Jak by řekla Radka: „aparát“. Mimochodem tu by taky nejraději ojel, potom, co jsem je seznámila. A že je už v druhém trimestru a v neposlední řadě má dobrá kamarádka, to jako vůbec nehrálo roli. Ji a potom nějakou sexy černošku, to ho drželo dobrý měsíc.

Nikdy mi nikdo v životě tolikrát neřekl a nenapsal, že mě miluje, aniž by to byla lež.

No, pozor. Abych mu nekřivdila, možná že byly okamžiky, kdy mě trochu rád měl, nebo spíš řekněme, kdy mu se mnou bylo dobře. Problém je spíš v tom, že nejspíš milovat neumí a nedokáže.

Když jsme se o tom spolu bavili, obecně samozřejmě, že takoví jedinci existují, tak mi na to řekl: „No co, to neřeš. Slimák taky nezávidí šnekovi ulitu. Narodil se bez ulity, žije bez ní, tak mu ani nepřijde, že by ji měl postrádat.“

Ha, zajímavé. Citový mrzák, co dodat. Ta blondýna z Berouna se domnívá, že je to způsobené určitou formou schizofrenie, kdy jedním z projevů je právě citová oploštělost, ale to jsou jen spekulace. Jdeme dál.

Taky jsem se nikdy s nikým nebála, že mě zastřelí. S ním ano. Zažila jsem pocit, jaké to je jít po louce, vědět, že tam daleko na kopci je on, totálně nalitej a ozbrojenej a s tendencí v opilosti nesmyslně střílet. Říkala jsem si, co kdyby mu přišlo jako dobrý nápad mě sejmout. Naštěstí nesejmul.

A praní špinavého prádla pokračuje. Myslíte, že je možný, nevědět po dvou měsících souložení se ženou, kterou milujete tak, že byste pro ni udělal všechno na světě, kecy v kleci, které píše každé, jak se jmenuje příjmením? Tak to možný je. Stalo se to v čekárně u zubaře, kam mě doprovodil.

Sice mě tam zavezl a potom mě vzal ještě domů, což by pochopitelně bylo úžasné gesto, protože k zubaři se jelo z Hradce do Prahy a zase zpět, jenže to by nesměl být Lukáš. V době, kdy jsem se v té čekárně nejvíc bála a opravdu mi tekly slzy strachy, si stále vyřizoval firemní maily a otrávený rušil domluvený oběd s nějakou babou, prý ex. To je souhrnné označení pro všechny, které příležitostně osouložuje, když je ta šance a potřeba, jen aby bylo jasno. Opět sice spekulace, ale nabízí se to. A jako perlička na závěr se mě právě zeptal, jak se jmenuju příjmením, aby se mohl jít sestry zeptat, kdy už konečně půjdu na řadu. To mi upřímně vyrazilo dech.

„Nemám paměť na jména no.“, opakoval stále dokola, ale pravda je jiná, ani jsem mu nestála za to si mé jméno pamatovat.

Natož aby si pamatoval, kdy mám narozeniny. Nehledě na to, že na mé narozeniny jsme spolu poprvé spali, což by mohlo být celkem zapamatovatelné.

Tak já nevím, ale když už se kurvím a mám v tom bordel, tak si to píšu ne. Jak říkal jeden můj kámoš, který to svého času rozjížděl skoro na profesionální úrovni: „Kdybych si to nepsal, tak vím prd.“.

Zase je ale fakt, že nebýt Lukáše, jen sotva se podívám do pražského hodinového hotelu, a to hned dvakrát. Tak jasně, protože kam jinam by mě vzal. K ex č. 1, která musí zhubnout 25 kg a usmířit se s ex č. 2, aby spolu zase vytvořili pošahanou trojku, jinak prostě druhé dítě nebude? Tak tam by to samozřejmě nešlo.

Ale nejlepší je, že mi kupuje dárky, od nichž má snad účtenky nalepené v sešitku, aby mi mohl jejich cenu do koruny vyčíslenou při jakémkoliv projevu byť mírné nespokojenosti předhodit a nazvat mě nevděčnicí. K tomu mě přece vozí na výlety, takže má nevděčnost už zkrátka nezná mezí.

Ano, výlety byly krásný, ale vždy je tam nějaké ale. Toužila jsem vidět Budapešť a vznášela se blahem, když jsme se dohodli, že tam vyrazíme. Překrásné romantické město, ideální místo pro zamilované páry.

Že budu celý pobyt poslouchat o ex č. 2, potom půl dne pro ni a další ex nakupovat místní speciality, v noci, když se náhle probudím, zjistím, že si nostalgicky prohlíží různé fotky svých minulých lásek a jako bonus na závěr si dvakrát vyslechnu oslovení Katka, to jsem tak úplně nečekala.

Víte co, musím se smát. To je tak absurdní, když si to přehrávám, že nepochopíte, kam jsem dala mozek a soudnost. Zbohatlická kurvička, nebo jak mi to jednou a prý jen díky návalu vášně, řekl, zase hezky šlápla do hnoje. Dobře, vědomě a dobrovolně, ale zato řádně uleželého.

To už by pro dnešek asi stačilo, zase nechci působit jako nastartovaná zhrzelá milenka. Oprava, tajná zhrzelá milenka samozřejmě, protože za celých pět měsíců jsem nikoho z jeho okolí nepoznala, natož potom jeho syna nebo někoho jiného z rodiny.

A víte, co udělá obvykle holka jako já po rozchodu? Jednoho dne se probudí, přestane se cpát a utápět v sebelítosti, pomluví toho lotra u poslední kamarádky, která tu novinu ještě neslyšela, změní účes a začne zase žít.

Takže jsem se objednala ke kadeřnici a dnes mám dokonce cestou z bazénu v plánu nakoupit asi tunu ovoce a zeleniny, která se mi tentokrát rozhodně nezkazí v lednici, ale opravdu to budu jíst!