Novela na pokračování - díl 1. (1/11)

Novela na současné téma vztahu úspěšné třicetileté ženy a sňatkového podvodníka. Příběh o lásce, růžových brýlích, naivních snech, ale taky o lžích, podvádění, domácím násilí a o čirém zoufalství. 

1. Láska na první pohled existuje

Tak to je solidní magor ten Patrik. To snad nemyslí vážně se mnou mluvit tímhle stylem. To opravdu volal ten úžasný kluk, co jsem mu dala na internetové seznamce své číslo? Nezdá se mi to? Těšila jsem se na první rozhovor, až uslyším jeho hlas a když se konečně ozve, tak tohle? To jsem si celé teda představovala jinak. On mě zve na rande a normálně mi přitom stihnul vynadat. Vždyť mě vůbec nezná. Chtěla jsem jen přijet na schůzku vlastním autem, aby mě nemusel vyzvedávat, nic víc. No ale co teď? Mám se dodatečně urazit, nebo to vůbec neřešit? Nevím, jestli mám být víc naštvaná nebo zklamaná. Škoda, že mě tak zaskočil, nezvládla jsem pořádně reagovat. Byl neurvalý a dost odhodlaným tónem si trval na tom, že pro mě přijede až domů. Když jsem se nadechla, že se budu bránit, nedal mi žádný prostor. Úlet. Na tom netu jsou asi fakt jen exoti, jak se traduje. To zase byl nápad se někde registrovat a odepsat prvnímu zájemci s líbivým ksichtíkem. Kdo ví, co je zač. Martině můžu poděkovat. Do čeho jen mě to před pár dny namočila. Poseděly jsme, daly pár skleniček. No, vlastně zbořily jsme se možná trochu víc, pravda. Každopádně registrace, to byl její nápad. To se povedlo. Co na tom, že ona by mohla v randění naslepo klidně do mezinárodní reprezentace, jenže já ne, já jsem z toho v háji. Mně to jako báječný vzrůšo nepřipadá. Cítím ve vzduchu průšvih. Navíc, a to je nejhorší možná rodící se komplikace, se mi ta jeho drzost líbí. Jsem zvědavá, jaký bude ve skutečnosti, to si musím přiznat. To chování si přeci nemůžu nechat líbit. Musím mu ukázat, že takhle teda ne. Hulvát. To rande naschvál nezruším. Takhle se z boje neutíká.

Na fotkách vypadal neuvěřitelně dobře, to se musí nechat. Schválně se kouknu ještě jednou na jeho profil. Patrik34 je krásný černovlasý kluk s pronikavě modrýma očima. Konečně trochu dlouhán, píše 190cm, tak to je i na hodně vysoký podpatky, váha 100kg, stopro si ubral, ale to je jedině dobře. Tintítka nebrat. Vzdělání středoškolské, pohoda, to vítám, nebude to žádný nepoužitelný intelektuál. Těch mám v práci kolem sebe dost. Pochází ze Šumperka, nemá děti a žije sám. Na jedné fotce je v posilovně, na druhé jede na koni a na třetí si hraje s nějakou malou holčičkou. Sportovec s duší romantika a kladným přístupem k dětem, jak se zdá. Proč si takový kluk, který může mít každou, vybral zrovna mě, není to divný? No to nemá cenu teď řešit, za tři hodiny je tady. Musím vypnout počítač a jít se chystat.

Alice klid, vždycky ses uměla hezky nalíčit a učesat, tak to zmákneš i dnes. Teď tomu sice v těch domácích hadrech nic nenasvědčuje, ale bude ti to slušet, neboj. Hecuju se a překvapivě to docela zabírá. Zvládám rafinované oblékání, které je bohužel nutnost. Mám soudnost a taky do své ideální váhy při výšce necelých sto sedmdesát daleko. Je pravda, že se umím při setkání s mužem tak obratně pohybovat, že si nevšimne za celý večer mé postavy. Někdy mi to připomíná scény v seriálech, kde se všemožně snaží maskovat vzdouvající bříško těhotné herečky, když se její pokročilý stav zrovna nehodí do scénáře. Řeší to tlustými kabáty, deskami s papíry nebo velkou kabelkou, ale stejně je to pokaždé poznat. Podobně jako je vše stoprocentně možné poznat i u mě. Nejsem naivní, ale nenašla jsem ještě odvahu umět se nosit, taková jaká jsem. Nějak na to nemám. Teda ne střízlivá. Částečně už jsem ale smířená s tím, že nejsem éterická bytost s mírami modelky, po které by muži hromadně šíleli. Vždycky jsem byla spíš ta dobrá na pokec se spoustou kamarádů. Jsem totiž milá. Tak nějak se domnívám, že i úžasně vtipná, no a v neposlední řadě samozřejmě vzdělaná a chytrá. Dobře, někdy až moc, ale snažím se tu chytrolínku, co má na vše odpověď hodně umírňovat. Dívám se na sebe do zrcadla a vidím, že zase krčím čelo. To se prostě neodnaučím. Vlasy mám krátký, asi před týdnem jsem byla u holiče. Platinová blond je dost náročná, každý odrost je hned vidět. Zatím to je ale dobrý, je brzy. Vlastně já měla krátký vlasy vždycky, když si to tak uvědomuju. Už jako dítě jsem je měla. Nikdy jsem si neužila ty rozpustilé culíky typické pro malé holčičky. Účes podle hrnce nedokonale ostříhaný mojí praktickou mámou, tak ten bohužel nechybí na většině černobílých fotek. Možná už ten klučičí sestřih tehdy předurčoval, že Alice Dvořáková nikdy nebude žádnou křehkou ženou, kterou muži touží ochraňovat, ale že si celkem obstojně poradí sama a dokáže se v dospělosti prosadit. Asi je to tak. Vystudovala jsem šestileté gymnázium a logistiku na vysoké škole. Akademické prostředí mě nadchlo natolik, že jsem se po pár letech praxe vrátila a nyní jsem doktorandka ve třetím ročníku. Učím na fakultě marketing, často cestuju a dalo by se říct, že jsem spokojená. Je fakt, že když chci, dokážu být dříč, který buduje kariéru, ale taky umím být bohém, který čas od času udělá nějakou spontánní bláznivou věc. Na 31 let mám taky celkem slušný seznam milenců. O tom se samozřejmě nemluví, ale jednociferné počty jsem opustila už dávno. Zažila jsem i vážné vztahy, kdy jsem své partnery hluboce milovala, ale ne vždy to k udržení vztahu stačí, jak se ukázalo. Život jde dál, jsem mladá a to nej mě určitě ještě čeká, o tom jsem přesvědčená.

Ach jo, v dlouhých vlasech bych působila víc žensky. To je jasná věc. S tím teď nic neudělám. Zhubnout pár kil do večera taky nezvládnu. Ne, bez kouzelného proutku. Tak a co nabízí má skříň? Nebudu to dramatizovat. Černé kalhoty a černá splývavá tunika s hlubokým véčkovým výstřihem, to bude dobrý. Černá snad opravdu trochu zeštíhluje a cítím se v ní nejlíp. K tomu výrazné doplňky a  make-up. Černá je ideální podklad pro křiklavý šátek a kabelku Desigual. Tahle značka se mi líbí moc. Španělský temperament z ní sálá, tak třeba z těch věcí nějaký vstoupí i do mě a dodá mi dnes večer odvahu. Navíc, kdyby nic, tak noční světlo to unese. Musím ho zaujmout natolik, že nebude řešit mojí postavu, ale dívat se mi do očí, maximálně do výstřihu. Díkybohu, že už se dají běžně sehnat push-upky i ve velikosti 80D. A vůně, jasně, to nesmím zapomenout. Něco ležérně sexy, třeba The One od Dolce & Gabana. Byla drahá, takže si jí syslím na vzácné příležitosti. Na příležitosti jako je rande s krásným neznámým mužem, to obzvlášť. Alice! Sakra, pamatuj, že byl drzej a nepříjemnej. Musíš mu to dát sežrat. Nenápadně. Dám, určitě dám. Já vím, že to přehnal. Právě proto mi to musí slušet, aby si uvědomil, že s ženou jako jsem já, se takhle nejedná a basta.

Tak, hotovo. Musím najít mámu a ukázat se jí. Žít v domě rodičů má své výhody. Je fakt, že tohle je velmi rozhlehlý dům, kde když člověk vyloženě nechce někoho potkat, tak nepotká. Je utopený v zeleni, to je fajn, ale dává až moc okázale na odiv, že majitel nepochází z nuzných poměrů, a to mi nesedí. „Mamííí, nevypadám v tom blbě?“ Ticho, to jsem si mohla myslet. Kde ta máma je. Nikdy není po ruce, když zrovna potřebuju. Jestli mi ty nový Festinky jdou dobře, tak nejpozději za pět minut tu Patrik bude. Žádná sms o zpoždění nepřišla. Rychle, pracovna, tady není, obývák prázdný, ani v kuchyni se nic nehýbe, tak to vezmu po schodech do prvního patra. „Mami, všude tě hledám, jak vypadám?“ Máma, co by štíhlá sportovkyně s blond mikádem, na svých 53 let rozhodně nevypadá. „Kam jdeš?“ Odpovídat na otázku otázkou, to teda nesnáším. „Mám rande, sice dojmy zatím rozpačitý, ale uvidíme, co se z toho vyvine.“ „Hmm.“ „No tak co říkáš, můžu jít v tomhle?“ „Jo, jde to.“ Aha, raději už se neptám. Obvykle je velmi kritická a dnes bych mohla schytat hodnocení, které by mi na sebevědomí moc nepřidalo. „V kolik přijdeš?“ „Tak to nevím, zatím ahoj.“ No bomba, prý v kolik přijdeš, to je roztomilý, na to se mě léta, kdy jsem bydlela sama, nikdo neptal. Tak, poslední pohled do zrcadla a jdu ven.

Letos se ta zima vleče, ještě je únor a zima jako blázen. Jsem nervózní. Tohle je ta tréma, kterou znám z přednášek. Pokaždé, když stojím před svými studenty jen o pár let mladšími a mám je nějak donutit mě vnímat. Ještě si zapálím, to stihnu. Vypadá to, že možná někde bloudí. Nejsem na to kouření nijak pyšná, je to hnus a chápu, že společnost to čím dál víc odsuzuje, ale tak třeba zase přestanu. Á, už je tady. Teda myslím. Nějaké velké auto míří k našemu domu a zastavuje. Brr, tak jdu k brance.

Nechal nastartovaný motor a svítit světla. Vystoupil, obešel auto a otevřel dveře spolujezdce. Teď si ho můžu prohlédnout. Zatím byla tma jako v ranci, ale díky světlu doléhajícím z interiéru naleštěného BMW je konečně trochu vidět. Červená sportovní bunda, bílé tričko s nějakými závodními nápisy, černé outdoorové kalhoty a sportovní boty. Je vysoký, to nekecal. A ty oči, ten pohled, je tohle vůbec možný. Tak to se mi jen zdá. Mám husí kůži a možná se mi i zamotala hlava, snad to na mě není vidět. Co to se mnou je? To se mi ještě nikdy nestalo. Žaludek mám sevřený a mráz mi jezdí po zádech. Podává mi ruku. „Patrik, ahoj.“ Neměla bych mu náhodou podat ruku první já? No to je úplně jedno. Pevný stisk a teplá dlaň, to značí upřímnost, nebo jsou to jen pověry? Usmívá se a vůbec se nijak nezarazil, když mě poprvé uviděl, takže se mu možná líbím. „Ahoj, já jsem Alice. Kam pojedeme?“ „Nastup, uvidíme.“

To je pěkný auto, ten interiér, krémová kůže a ty koberečky úplně do barvy. Tak o své auto opravdu pečuje, to nejde přehlédnout. „Nejsem z Hradce, takže hospodu vyber ty, vůbec to tu neznám.“ Otáčí auto a pomalu se rozjíždí zpět směrem k městu. Jede pomalu a stále se na mě dívá, teď si omylem pustil stěrače, on je ze mě snad taky rozhozený, zázraky se dějí. „Mám jich oblíbených víc, tak co třeba Valmont“. Dělám, jako bych to právě spontánně vymyslela, ale mám to v hlavě připravené pro všechny případy už pár hodin. Akorát musím sledovat cestu, protože Patrik si vypnul navigaci a evidentně je bez ní úplně bezradný. „Je mi to jedno, říkej, kudy mám jet“. Ukazuju směr, culím se u toho jako blbec a uvnitř jsem snad ještě nervóznější, než jsem si uměla představit. Naštěstí to není daleko, už jsme tady, tak ještě zaparkovat. Vystupuju. Patrik je úžasný a já nemůžu věřit, že se mi to nezdá. Tohle bude hodně zajímavý večer.