Když jsem přestala kouřit podruhé, bylo to kvůli dceři. Musela jsem ji slíbit, že nikdy neumřu a také proto, že jsem nechtěla, aby to ze mně cítila, když se mazlíme. Aby měla spojenou vůni maminky s pachem cigaret.
Když jsem poprvé viděla naturailistické snímky rakovinou zasažených orgánů a záběry umírajících lidí, nebyla jsem překvapená, jak silně negativní dopady na naše zdraví kouření má. To ví už i má čtyřletá dcera. Spíš mě překvapilo, jaké emoce to ve mně vzbudilo. a tak si říkám, proč to na těch krabičkách nemohlo být už dávno.
Když se objeví v na trhu s hračkami nějaká, která obsahuje zvýšené procento ftalátů, okamžitě se stahuje a likviduje. Co ale skutečně zabíjí, to se bude prodávat pořád, protože léčení lidí a jejich umírání je ještě větší business, než jejich narození. To všichni víme. Tento smutný fakt je všude kolem nás. Můžeme stávkovat, můžeme vyrazit s transparenty do ulic, ale to jen kdybychom se vyloženě nudili a chtěli se trošku protáhnout nebo procvičit hlasivky, v této záležitosti to nezmění samozřejmě vůbec nic.
My s tím můžeme udělat jediné, omezit přísun zdraví devastujících podnětů tak, že je budeme ignorovat. Pokud je budeme ignorovat my a zaujmeme k nim nějaké stanovisko, je velmi pravděpodobné, že tento náš názor budou sdílet i naše děti. Dobře, pár let v pubertě možná ne, ale hluboko pod tím vzdorem ta námi vložená informace bude.
Byla jsem kuřák a přestala jsem 2x. Poprvé kvůli sobě, chtěla jsem vyzkoušet, že to dokážu, že mi nebudou žádné bílé smradlavé trubičky organizovat můj čas. Vydržela jsem to dva roky. Potom jsem si jednou na nějakém večírku zapálila, že jen jednou a dost. To je nesmysl. To je jako s jakoukoliv jinou závislostí. Oživila jsem to spící nikotinové centrum v mém mozku, které se probralo z komatu a dostalo zase živiny. Od té doby mě plíživě manipulovalo k dalším a dalším cigaretám.
Každý kuřák ví, jaký je to opruz jít na pivo, kde se nekouří. Jít na večírek, kde se nekouří. Jít na svatbu, kde se nekouří. S rostoucí hladinou alkoholu jsou kuřáci čím dál častěji venku, a zábava je roztrhaná. Zapeklitý oříšek pro všechny organizátory akcí. Ještě, že už je moderní nekouřit a čím dál méně lidí se této neřesti oddává.
Pamatuji diskotéky, kde se kolem desáté večer nedalo dýchat, kde bylo bílo, kde oblečení smrdělo od kouře tak, že muselo být dva dny na balkoně, a teprve potom mohlo do pračky. A těch propálených mikin...
Je fakt, že kuřáci se vždy v novém prostředí, škole, firmě, na školení seznámí nejlépe. Dříve platilo, že pokud chtěl člověk něco vědět, musel chodit do kuřárny. Jsem šťastná, že tohle už naštěstí neplatí. Mnoho firem zakázalo kouření, školy zrušily kuřárny a kdo odbíhá kouřit, na toho se nekouká jako na elitu, ale spíš zcela naopak. To je moc dobře.
Když jsem přestala kouřit podruhé, bylo to kvůli dceři. Jednak proto, že jsem jí musela slíbit, že nikdy neumřu, a také proto, že jsem nechtěla, aby to ze mně cítila, když se mazlíme. Aby měla spojenou vůni maminky s pachem cigaretového kouře.
Přestat kouřit bylo těžké, nebudu tvrdit, že ne. První dva dny jsou hotové peklo. Na cigaretu myslíte každých deset vteřin. Každých deset vteřin vám po nikotinu prahnoucí tělo vnucuje nejrůznější myšlenky, proč je kouření super a cool, a že bych mohla přestat až od zítra, až příští týden, měsíc, od nového roku a další a další mraky výmluv, jen aby dostalo tu svoji drogu. Pokud tohle ustojíte, začnete se trochu klepat a budete mít prudké výkyvy nálad. Možná velmi prudké. Vzteklost, křik a kopání do věcí není ničím neobvyklým. Hněv střídá pláč, ale to přejde. Tělo chce drogu. Jezte. Zajídejte chuť na cigaretu vším, co máte rádi. Když nechcete vyloženě jíst, žvýkejte, lízejte lízátko, zkátka ošiďte orální fixaci jiným subjektem. Pusa i ruce byly zvyklé držet cigaretu, musíte to něčím nahradit. Nikdy nezkoušejte přestat kouřit a držet ditu - to se složíte a dopadne to tak, že vybílíte první cukrárnu a sjedete karton za víkend. Postupně.
Po dvou dnech hororu to poleví. Každý další den bude líp a líp. Už nemyslíte na cigaretu každých deset vteřin, ale třeba jen každých deset minut, potom každou hodinu, potom dvakrát denně, a nakonec na ni nevzdechnete vůbec. Ještě vám stále ale možná bude vonět kouř. To ještě pořád nejste zachráněni. Naučené rituály, části dne ke kterým neodmyslitelně patřila cigareta změňte. Kouřili jste vždy před po cestě do práce? Tak teď posloucháte hudbu. Kouřili jste vždy u kávy? Tak teď si čtete časopis. Pokud rituály není možné úplně vynechat, zkuste je inovovat, zvyknete si a za nějaký čas vám to vůbec nepřijde.
Nikdo se nenarodil s cigaretou v puse, takže ji naše tělo nepotřebuje. Je možné žít bez ní. Je to jen na nás, jestli chceme být ovládáni a ničeni drogou, nebo být svobodní a zdraví. Že se bez kouření nedá pořádně uvolnit nebo pobavit? Nesmysl. Jen vydržte a uvidíte, že možná mnohem lépe.
Až vám začně kouř smrdět a přijde vám naprosto odporný, teprve potom jste překonali závislost fyzickou. Vaše tělo se vyčistilo. Samozřejmě ne cévy a plíce, to bude trvat dobrých deset let a možná déle, ale očistilo se z nejhoršího. Vrátil se vám čich, zbystřila chuť, zlepšilo prokrvení pokožky a lépe se vám dýchá.
Argumentace typu, že někdo kouřil a dožil spokojeně do sta. Jistě, různé dispozice, lidské tělo snese opravdu hodně, ale je to stejné, jako tvrdit, že když tenhle řidič jezdil celý život bez nehody, tak mně se nemůže za volantem nikdy nic stát, a budu jezdit jako hovado. Je to hloupost.
Když jsem nastoupila někdy před patnácti lety do svého prvního zaměstnání, ještě se sem tam někde kouřilo v kancelářích. Tomu už by dnes nikdo z mladých nevěřil. A já doufám, že takto bude jednou mluvit má dcera: "Když jsem nastoupila před patnácti lety do svého prvního zaměstnání, ještě se někde normálně vyráběly a prodávaly cigarety."
Je mi jasné, že jsem teď otrávila a rozlítila všechny příznivce tabákového dýmu, ale to nevadí. Já totiž nebyla jiná a vím, že vy v hloubi duše také víte! Tak do boje...ta svoboda je krásná.
