Nějaký ten čas si lámu hlavu nad tím, jak je možné, že mé dítě je ve školce každý den poslední. Diskutovala jsem to s kolegy a kolegyněmi během let už mnohokrát a přišli jsme na následující vysvětlení.
Podotýkám, že školka čítá okolo dvou set dětí, takže vzorek je poměrně obsáhlý.
- V rodině jsou dva rodiče, kteří se střídají. (Skutečně ve všech případech?)
- Rodina má babičky nebo dědečky v důchodu. (Skutečně ve všech případech?)
- Matka oželí peníze a pracuje jen na částečný úvazek. (Skutečně ve všech případech?)
- Matka je na mateřské nebo rodičovské dovolené. (Skutečně ve všech případech?)
Víc důvodů jsme nevymysleli, ale i tak mě to neuspokojilo. Skutečně jsem na dvě stovky dětí jediná plnohodnotně pracující matka, která nevyužívá pomoci babiček a dědečků? Zdá se mi to jako sci-fi, ale asi to tak vypadá. Školka má jen do půl páté, podotýkám, takže pokud bych ještě neměla tak přívětivé zaměstnání jaké mám, půl pátou nestíhám ani omylem. Někdy si vezmu dovolenou nebo náhradní volno, abych mohla přijít dřív nebo malou do školky vůbec nedám a věnuju se jí naplno. Jen mě dost štve a mrzí zároveň ty podmínky, které v naší zemi panují.
Hlavně, že tento stát podporuje kde jakou chamraď, ale na své matky samoživitelky absolutně nemyslí. Tedy na takové, které se snaží. Na ty, které se nesnaží myslí královsky. Jenže já jsem bohužel něco vystudovala, mám praxi, zaměstnání a pokouším se i něco vlastnit. Tedy spadám do té kategorie, která drží ekonomiku. Nevím proč, ale někdy mám pocit jako bych plavala proti silnému proudu. Nenapadlo by mě si stěžovat. Nyní to ovšem dospělo do té fáze, že za to, že se chovám, tak jak se má, jsem ještě kárána školkovými pedagogy a je mi podsouván pocit, že bych se měla cítit provinile. To už mi připadá jako vrchol všeho.
