Nemáte toho někdy plné zuby, jak se lidé ve vašem okolí předhání s nejrůznějšími aktivitami a vedou nepsanou soutěž, kdo jich stihne víc? Samozřejmě se musí jednat o činnosti v maximální možné originalitě, to se ví.
Přelidněnost měst a dnešní uvolněná doba vyvíjí stále větší a větší tlak na to, že se lidé touží odlišovat, vymykat, být něčím zajímaví. Tedy zejména singles, pravda.
Čas od času si dělám soukromou studii v podobě Facebook průzkumu v řadách svých vrstevníků. Cílová skupina skýtá věkovou kategoii 30 - 45 let. Přístup je dvojí. Ti, co se již usadili, klid po pěšině, sem tam fotka dítka u narozeninového dortu nebo záběr na rozjuchanou rodinku v zoo a jinak nic. Ti co ale ne, sledovat jejich profily je zábavnější než lecjaká kniha.
Najde se tu skutečně pestrá plejáda možností, čemu se věnovat. Někdo se enormně rozcestuje, sjíždí planetu křížem krážem, ochutnává cizokrajné laskominy a navazuje kontakty s místními obyvateli. Někdo se oddá adrenalinu. Leze, šplhá, skáče, létá, sjíždí, závodí. Někdo založí kapelu, nebo i dvě. Někdo začne paličkovat, učit se finsky, péct dorty, trénovat dravce, pracovat pro charitu, hrát na bubínky, zbuduje ekofarmu, chodí po laně a další a další, že to ani neumím vyjmenovat. Nekritizuji, jen se nad tím zamýšlím. Co to s lidmi je? Dřív měl každý svoji Škodu 100, bleděmodrou nebo červenou a seděl doma u černobílé televize, co někdy šla a někdy taky ne. Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že možnost výběru lidi naopak poškozuje. Jsem totiž přesvědčená, že slídit na internetu, jestli ještě stále frčí chodit skákat na trampolínky nebo jestli nedejbože už je zase in něco jiného, to je na hlavu.
Je špatný ten, kdo prostě jen má svoji rodinu, chodí do práce, sem tam s dětmi zajede na nějaký výlet a cítí se přitom vyrovnaný, spokojený a naplněn? Je tak nutné mít všechno, být u všeho a o všem vědět? Není to civilizační deprivace? Je skutečně možné nahradit emocionální prázdno akčním životním stylem? Nebylo by lepší zamyslet se nad tím, jak lidi sbližovat, než je odcizovat? K tomu ale musí společnost dospět sama. Já jen doufám, že to bude dřív, než budeme fungovat jen virtuálně a budeme natolik odlišení, že už nenajdeme nic společného...
