Chodit na muzejní noc je čistej nerozum. To ví každém malej harant. Vzpomínám si, bylo to před lety, nic zlého netuše, dojela jsem na Staroměstskou a vstoupila do Uměleckoprůmyslového muzea. Temno, mraky lidí, někde v dáli tušené, chabě osvícené exponáty.Dav mě nesl, sotva jsem popadala dech a marně hledala ceduli s nápisem „Východ“. Svůj omyl jsem nakonec rozdýchávala na schodech s výhledem na židovský hřbitov. Snažila jsem se najít pokoj v duši.
Někteří lidé se nepoučí. Děsivou vzpomínku jsem potlačovala, tak strašlivé to určitě nebylo, říkala jsem si, stojíc v tramvaji. Opět jsem toho dne vystoupila na Staroměstské a opět jsem viděla mraky lidí. Ne, oni určitě nejdou tam, co ty, chlácholila jsem sama sebe. Je zajímá popina jako Technický muzeum, přesvědčovala jsem se, z hrůzou zírající na nalisované obličeje na sklech autobusů se zlověstnými nápisy „Muzejní noc. Přešla jsem ulici a ještě naposledy se podívala na davy mířící do Umělecko-průmyslového muzea. Nešťastníci!
Design, móda, architektura, fotografie, ilustrace či malba se dají najít ledaskde. Nejen v galeriích a muzeích. Ono než se takový neohrabaný amatér kreslící do svých bloků modely domků pro panenky, stane příštím Kaplickým, tak obvykle tráví pár let odříkáním, biflováním, a nervováním u zkoušek. Zavítala jsem na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Pokud se muzejní noc sejde s koncem akademického roku, lze budoucí stár směle obdivovat i v prostorách, kam jinak po celý rok noha nezavítá.
A nelitovala jsem. Vzduchu dostatek. Lidí přiměřeně. Exponátů spousta.
Druhý den jsem se probrala po dvanácté. Posnídala a dojela znovu na Staroměstskou. Cestou jsem nepotkala jediný zlověstný autobus. Jen pár cizinců třímalo průvodce a motalo se po vyprahlých ulicích. Beze strachu jsem vešla do Uměleckoprůmyslového muzea. Mělo to Glamour!
A nelitovala jsem. Vzduchu dostatek. Lidí téměř nula. Exponátů přiměřeně.
Poučení: Nepodléhat hysteriím a muzejním nocím. Užívat si výstavy. Nelitovat vstupného.
Kochejte se ;)
všechna fota by Jindra Net
všup
upm
