Středeční noc proměnila Malou Stranu v čítárnu evropské literatury. V zahradách, kavárnách a divadlech postávali známí herci s knížkou v ruce a nadšeným knihomolům z nich předčítali ukázky. Nadšený knihomol měl tedy tři možnosti – poznat novou knihu, poznat zajímavé místo, poznat nějakou tu českou celebritku. Inu rozhodování to nebylo mnohdy jednoduché…
Stojím uprostřed malostranského náměstí, nervózně dupu nožičkou a koukám do programu. Tak teda jako kam? Doma jsem nadšeně žlutila zvýrazňovačem v programu, abych věděla, co mi nesmí utéct. A tak zírám do začmáraného programu, který je tak nějak zažlucený celý a nevím, co dřív. Kouknu na fotografku. Tak teda na toho Rudiše.
Zastávka první v Ústavu pro soudobé dějiny alias Sven Regener a Ještě jednou, pane Lehmanne. Květiny omamně voní, Jaroslav Rudiš uprostřed krásné, romantické zahrady. V rockovém oděvu sladěném s rockovým románem. Příběh se odehrává v Berlíně, v osmdesátých letech, kde přiopilý hrdina vede rozhovor se psem. Za patnáct minut je po všem, tleskáme, vstáváme a ženeme se dál. Nejvtipnější čtení.
Zastávka druhá se koná v Design hotelu Sax. Stojím ve frontě a po dvaceti minutách mi začíná docházet, že svůj začmáraný program asi nestihnu. Zájem o noc literatury je velký a pět hodin na sedmnáct zastávek je zoufale málo. Mine mě autorka Annelis Verbeke v růžových kozačkách a já tuším, že tohle čtení nebude jen tak ledajaké.
A taky není. Design Hotel Sax je kouzelné místo jako vystřižené ze šedesátých let. Skoro čekám, kdy se okolo mě provlní Bridget Bardot. Místo ní se v rohu, mezi autorkou a překladatelkou, krčí drobná Martha Issová. Přečte úryvek o nespavosti z románu Spi!, ochotně zapózuje fotografce, rozdá několik podpisů a my chtě nechtě musíme tohle psychedelické místo opustit. Nejstylovější čtení.
A zase čekání. Na Vandu Hybnerovou v Juditině věži. Těšila jsem se, že se budeme drápat někam nahoru a při čtení se budeme stověžatou matičkou Prahou kochat. Místo toho nás nahnali do sklepa a zhasli. Přišla Vanda, usadila se, rozsvítila lampičku, otevřela knihu Na okraji světla od finské autorky Marie Peury. Dospívající dívka skrz svůj originální pohled hodnotí svět kolem sebe. Smrt strýčka, depilace, nebo také první menstruace. Drsně lyrický přednes se křehké Vandě podařil na jedničku s hvězdičkou. Nejpoutavější čtení.
Mezitím se venku setmělo, pokračovali jsme znovu do sklepa, do trezoru za Kryštofem Hádkem. Kryštof nás přivítal ležérně s cigaretou v ruce. Usadili jsme se a naslouchali naturalisticky líčenému příběhu, odehrávajícímu se na jatkách. Miroslaw Nahacz - dílo Čáp a Lola. Poněkud krvavější historka zapadala do strohého interiéru MFF UK, kde posluchačkami byly především dívky, slečny a dámy. Nejvíc naturalistické čtení.
22:20. Šance stihnout ještě poslední knihu, místo, nebo herce. Komu bude patřit pomyslná třešnička? Zvítězil Attila Bartis s knihou Klid. A také Karel Dobrý, který velmi dramaticky, s prožitkem, přečetl krátký příběh o skoro sexuálním vztahu mezi synem a jeho matkou. Dlouhý potlesk. Nejdivadelnější čtení.
Blíží se jedenáctá hodina a lidé se pomalu slézají na Malostranském náměstí. Míří sem z divadel, galerií, kaváren, věží, utajených malostranských dvorků a zahrad. Zklamaně se dívám na Malostranskou besedu, kde četl Jan Kačer. I toho Langmajera se Skleněným pokojem jsem chtěla stihnout. Uvědomuju si, že Táborský mi taky unikl, bohužel. A asi nejsem sama. Bylo to krátké, intenzivní a plné dojmů. Chybí mi i nějaká ta knížka, kterou bych si jako suvenýr odnesla a taky sklenička vína, kterou bych mohla během čtení sosat. Přesto rozhodně není čeho litovat. Atmosféra literatury, Prahy a zajímavých osobností strhla nejen mě. Soudě dle přízraků, které se neochotně stahují na zastávku, v tom nejsem sama.
Pro studentpoint
