…..abych věděla, co se mi líbilo a pro příští roky si nepamatovala jenom filmy, u kterých jsem to zalomila.
+
Líbil se mi John Malkovich, byl důstojný, rezervovaný, s okouzlující úsměvem (který vždy na pár vteřin prozářil jeho jinak kamenou tvář). Na moje zvolání - Mr. Malkovich, please, please, please.. - se mi i podepsal, pravda netvářil se u toho zrovna nadšeně.
Líbil se mi i Antonio Banderas. S nadšením pózoval, rozdával dobrou náladu, podpisy a slušelo mu to (zkrátka koťátko). Přesvědčivě se mi omlouval za to, že mi nemůže podepsat (odpuštěno), tvářil se u toho jak spráskanej pes, člověk by mu skoro hodil dvacku.
Líbily se mi nové znělky s Andy Garciou a Jiřím Menzlem (tuta trošec víc).
Líbil se mi tradiční maskot festivalu – pokladač mikrofonů v Thermalu. Prý dělal nosiče v dobách, kdy Bartoška neměl o festivalu ani šajna.
Líbilo se mi mých pět minut slávy (téměř) na červeném koberci. – Ach ano, jsem to já, ano hraju v souboru Rachámiblatník a ano minulý měsíc jsme hráli Ženu v trysku století v Karlíně…. Podpis? Ale ovšem …
Líbilo se mi kino Panasonic – sice stojí mimo hlavní festivalové dění, ale je tam bezva kavárna (s prima cenama), klid a dokonce tam dávali přenos ze závěrečného ceremoniálu (nemusela jsem volat domů a vyzvídat, kdože to letos vyhrál).
Líbilo se mi, že v Thermalu jsou nové sedačky (takže se tam dá konečně spát).
Líbila se mi taky kavárna na promenádě, páč mi tam dali dobrý víno, byli milí a zabalili mě do deky.
Líbil se mi režisér Alan Rudolph, který přišel na projekci svého filmu Love at Large. Film sice stál za starou bačkoru, ale pan režisér byl veselý a s jeho hláškou – How are you? I am drunk – jsem si vystačila celý večer.
Líbili se mi tyhle filmy:
Plus jeden (Pljus odin, režie - Oksana Byčkova, sekce – Rusko v ženském rodě). Ruská romantická komedie. Byla svižná, moderní, hlavní hrdina byl hezký, charismatický, hajzlík (zkrátka přesně můj typ). A ta milostná scéna!!!! Už dlouho jsem neviděla něco tak něžného a romantického.
Celý život před sebou (Tutta la vita avanti, režie - Paolo Virzì, sekce - Horizonty). Jak snadno se dá žít v jednoduchém světě? Jak lehce vás z něj můžou vyhodit? Jak těžce se z něj vystupuje? Film o tom, že jednoduché světy jsou relativní a nedají se šmahem odsoudit. Příběh o důležitých věcech, natočený jednoduše a čitelně, s bandou silikonovejch blondýn a sympatickou hlavní hrdinkou.
Humpday (Humpday, režie - Lynn Shelton, sekce – Otevřené oči). Usměvný film o mužích a o tom, jaký kokoťárny vymejšlej. Dva kamarádi touží natočit nesmrtelný umělecký počin a světu tak ukázat sílu svého přátelství - Gay pornem...
Ta druhá (L´autre, režie - Pierre Trividic, Patrick Mario Bernard, sekce – Horizonty). Vždycky chci vidět nějaký francouzský film a většinou je to dost hrůza. Letos ne. Depresivně opuštěný příběh s hrdinkou, která vypadala poněkud mrtvolně. Když jí ve finále definitivně hráblo, film působil skoro horově. Silný avšak smutný zážitek. Taková moje noční můra na plátně.
Piráti na vlnách (The Boat That Rocked, režie – Richard Curtis, sekce – Hlavní program, mimo soutěž). Atomosféra na závěrečných filmech festivalu připomíná rockový koncert. Tím spíš, když je o hudbě, odehrává se v šedesátých letech a hlavními hrdiny jsou sexy DJové. Richard Curtis asi neumí zklamat. Skvěle jsem se bavila, tancovala a smála se až se mi chtělo čůrat.
-
Nelíbilo se mi, jak mě ztrapnil moderátor na Masterclass s Johnem Malkovichem. Idiot. Achjo, tihle zamindrákovaní obtloustlí brejlouni s napoleonským komplexem… Malkovich mi pochopitelně bez mrknutí oka na mojí přiblble neoriginální otázku odpověděl.
Nelíbil se mi tenhle film:
My only sunshine (Hayat var, režie Reha Erdem, sekce – Jiný pohled). Nuda no. Navzdory tomu, že to získalo x cen z různých festivalů. Asi holt nejsem dostatečná intelektuálka. Celou dobu jsem si toužebně přála, ať už tu holku někdo zabije a moje i její utrpení skončí. Nějak se mě to zkrátka nedotklo a délka přes dvě hodiny byla neúnosná. Navíc tam pořád troubili nákladní lodě, takže se nedalo ani moc spát.
=
Sečteno podtrženo. Viděla jsem celkem 12 filmů, spát se mi chtělo jenom u jednoho (ale nešlo to). Mám podpis Malkoviche (jupíčko). Viděla jsem Banderase (aspoň stokrát). Ani jednou se neopila ( bohužel, nebo naštěstí?). Potkala pár známých, který jsem leta neviděla (a některý jsem viděla moc ráda). A zase jsem se nevykoupala v Thermalu (to už plánuju aspoň sto let)..... Tak to není špatná bilance, no ne?!
