Vzpomínám jaký to bylo poprvý, jako cigareta.... ale zvykla jsem si. První oslintaný polibek v tanečních – žádná velká hitparáda. Ale cigarety mi zachutnaly hned, když jsem zkoušela poprvé kouřit, zvládla jsem rovnou celou krabičku a bylo mi božsky. Po polibcích mi začalo být božsky až později.
Pak dlouho nic →
puberta (hrozný období)
+ vypadám jak příšera (chci bejt odlišná)
+ mojí komplikovanou duši nemůže nikdo pochopit (potají hltám bravo)
+ ten koho miluju mě přehlíží jak širé rodné lány (klasika)
+ se spolužáky si nerozumím (jsou to všechno povrchní nány)
+ sebevědomí na nule (vyplývá z výše uvedeného)
= polibky v nedohlednu
Věci se daly do pohybu až ve chvíli, kdy jsem poprvé okusila trip. Na tenhle polibek jsem čekala několik měsíců. Byl zadaný, tajný a ukradla jsem si ho jen na jeden večer. Byl mojí sladkou odměnou za měsíce mojí tajné lásky. Pochopitelně jsem tomu musela trochu pomoct – alkohol. Už ale tenhle polibek byl navykový. Bylo to naposledy, co jsem ho viděla a poprvé, co jsem ho políbila. Halucinace se mi mísily jedna s druhou. Takovej hajzl - za jeden jeho polibek bych vraždila. Vraždění nepomohlo.
Kokainové polibky pak začaly být na denním pořádku. Pokaždé někdo jiný a pokaždé to bylo pěkné, ale taky dost povrchní. Vlastně si člověk chtěl navodit jen ten pocit, že na to má. Hezké polibky, které byly o ničem a jen na jednu noc.
Pak jsem ale zkusila tvrdší kalibr. Dost jsem o něj bojovala a stejně prohrála. Heroin. Byla jsem schopná líbat se šest hodin v kuse. Bolela mě celá pusa, ale stejně jsem nemohla přestat. Návyk. Těžkej. Proplakala jsem noci, když jsem o něm nevěděla a bála se, že to jednou skončí .... Skončilo. Tři tejdny jsem myslela, že vyskočím z okna. Pak se to nějak zlomilo. Je to lepší. Léčím, ale proboha – hlavně mi už znovu herák nenábízejte!
Teď se zkouším trávu – mno ... není to zrovna ono. Vždycky už budu chtít víc. Prostě jsem jenom rozchechtaná, ale do smíchu mi není. Ale nějakou masku člověk nosit musí, nemůžu přece všem říkat, že jsem závislá!
