Když se sejde pár mladých herců, může z toho vzniknout docela dobrý divadlo. Pokud je těch divadel víc, může z toho vzniknout i docela dobrej festival. Přimíchejte pár známých tváří v porotě a máte o zábavu postaráno. Divadlo Disk a La Fabriku ovládl Zlomvaz. Festival českých a slovenských hereckých škol.
Celé to začalo v roce 1994. Studenti z produkce dali hlavy dohromady a vznikl Zlomvaz. Fesťák, kde se setkává DAMU z Prahy, JAMU z Brna a VŠMU z Bratislavy. A kde mají možnost mladí začínající herci nasbírat kontakty, zlepšit své herecké kvality a pochopitelně se pobavit. A nejen oni, ale také diváci, kterých je rok od roku více.
Letošní Zlomvaz trval pět dní, sešli se na něm studenti čtyři škol, provázela ho vtipná upoutávka a hodnotila hvězdná porota. Hlavní scénou bylo divadlo Disk, hudební scénu představovala La Fabrika a mezitím pendloval autobus s překvapením – rozumněj s několika herci, kteří bavili cestující odříkáváním monologů. Festival měl zkrátka atmosféru, styl, umělecké prostředí, skvělé publikum a sem tam nějakou tu hvězdu.
Bohužel, běžný neumělec (pracující či studující) neměl šanci vybírat a přebírat. Festivalový den začínal po dvanácté hodině a poslední představení končilo okolo 21 hodiny. Festival je tedy navzdory zajímavému programu tak trochu pořád ještě schovaný a uzavřený před veřejností. Což je velká škoda.
Ale zpátky k divadlu. Můj program obnášel dvě představení, jeden večírek, závěrečné vyhodnocení a s modní přehlídkou. Obě představení nesly ruskou tématiku (že by se mladí herci připravovali na ruského diváka, který k nám pomalu ale jistě blíží z Karlových Varů?), každé trochu jinak a každé na trochu jiné úrovni.
Slovenská VŠUM předvedla hru Lva Nikolajiče Tolstého – Živá mrtvola. Hra o vášnivé ruské povaze, o obětování se pro jiného ve jménu nesobecké lásky. Silný příběh, podpořený skvělými hereckými výkony a oživený malování kulis přímo na jevišti, bohužel nedržel pohromadě. Ačkoliv o akci nebylo nouze, vášnivá ruská povaha diváka nechala chladnou a vlastně bylo i jedno, kdo to nakonec přežije. Škoda. Polovinu atmosféry obstarávalo publikum, složené především z herců jiných škol, které pochopitelně nenechalo své kolegy na holičkách. Dobrou zprávou ale je, že tvůrcům nechyběla energie a odvaha dělat věci po svém. Příště by zkrátka jen stačilo vybrat si jeden jasný motiv hry a ten podpořit nasazením jako hereckým, tak režisérským, které studentům VŠUM rozhodně nechybělo.
Brněnská JAMU představila hru Mandát Nikolaje Erdmana. Tentokrát se neřešila vášnivá ruská povaha, ale komunismu a jeho dopad na běžné občany. Herci postupně lezli z komod různě rozestavených na jevišti a hráli své „malé“ příběhy.Příběh jedné rodiny, hraný a režírovaný s nadsázkou rozhodně nenudil. A závěr, při pohledu na čelní komunistické představitele, mrazil jako letošní zima.
Závěrečný večer patřil vyhlášení výsledků a párty, která pokračovala v prostorách divadla Disk. Porota, ve které zasedli Lenka Vlasáková, Pavel Kříž, Jiří Vejdělek, Veronika Bednářová a které předsedal Václav Marhoul odměnila, coby nejlepší inscenaci Markétu, dceru Lazarovu. Hereckou cenu si odnesl Ivan Lupták. Pavel Ondruch a Zdeněk Janál se dostali do užší nominace na cenu Evalda Schorma za dramatizaci.
Na pár dní tedy mělo několik návštěvníků možnost užívat umělecké atmosféry, pařit na koncertech v La Fabrice a dívat se na divadlo mladých tvůrců. Možná se tam někde motala budoucí herecká hvězda (… možná to byl Ivan Lupták). Možná se tam podařilo několika hercům zaujmout režiséry profesionálních divadel. Možná se tam všichni jen dobře bavili… Nezbývá než držet mladým absolventů pěsti a modlit se, aby jim nadšení vydrželo i při srážce s divadelní realitou. Ta totiž bývá mnohdy tragičtější než ta nejdrsnější shakespearovská dramata.
Dva pohledy na jeden festival najdete zde
