Jeviště zabírá první části řad. Je nahnuté, stejně jako jsou nahnuté osudy dvou hlavních hrdinů. Setmí se, hraje se bez opony, bez příkras, vypráví se pravda holá a skutečná. Nezakryje ji ani vrstva make-upu Barrové, který se rozpouští spolu s její maskou femme fatale. Neschová ji ani Goebbels za svůj intelekt a znalosti.
Hra Goebbels/Baarová je dílem autorů Olivera Reese (režiséra, dramaturga a současného ředitele divadla Schauspiel Frankfurt) a Dušana D. Pařízka (režiséra, ředitele Pražského komorního divadla Komedie). Každý ze scénáristů si vzal svého „národního hrdinu“ a napsal jejich výpověď. První část scénáře Goebbels – Samomluva je odrazem deníkových zápisů a projevů Josepha Goebbelse. Dramatický text, který z člověka dělá čím dál nelidštější monstrum, chladnokrevné a lhostejné. Naopak část Dušana D. Pařízka se snaží o výpověď a o očistu slavné divy, která šlápla vedle a své stigma si nese až do konce života. Autor ji volně zpracoval na motivy knihy Útěky od Josefa Škvoreckého.
On – Joseph Goebbels vyjde na jeviště, kulhajíc. Vypráví. O svém dětství plném posměchu spolužáků. O svém dospívání a touze po ženách. O tom, jak mu byla zima a šel se ohřát. Na schůzi NSDAP.
Ona – Lída Baarová, sedí na filmové stoličce v rohu, ličí se a obléká. Hvězda se připravuje na svou životní roli. Na krátký okamžik se oba setkají, když přeskočí ona pověstná jiskra. Ona si vezme lahev šampaňského, posadí se, zapálí si cigaretu. A mluví. Ne o svém dětství a nenaplněné touze. Mluví jen o něm, o osudové lásce svého života. Josephu Goebbelsovi.
Jednoduchost scény i vyprávění je protipólem složitosti života jeho dvou propagonistů. Dva monology, které se jen na okamžik protnou, tvoří celek, který funguje neobyčejně drsně a drásavě. Martin Pechlát je Goebbels expresivní, zoufalý, zpocený, nelidský a monstrozní. Jeho výkon ovládne jeviště nejen v přeneseném slova smyslu, ale i doslovném, svíjí se na zemi, masturbuje a boří hranice mezi hledištěm a pódiem.
Oproti tomu Gabriela Míčová je v roli osudové ženy na první pohled klidná, vyrovnaná, arogantně kouřící cigaretu. Sedí, popíjí, nepotřebuje velká gesta. Zůstává dámou, i když klečí na kolenou a volá o pomoc. Nedostižná, sražená a plačící. Neschopná překročit stín svého provinění.
Divadlo Komedie se snaží o progresivní činohru, která překračuje rámec běžně uváděných her. Daří se mu to na výbornou, a to jak zpracováním jednotlivých inscenací, tak i jejich výběrem. Goebbels i Baarová tuto pověst jen potvrzují.
Láska zničila život jedné krásce a byla epizodkou pro jednoho nacistu. Jejich spojení na jevišti funguje dokonale, bere dech a mrazí. Tak jako mrazilo ve skutečnosti. Zvlášť když ona na prknech Divadla Komedie před pár lety stála, krásná a zářivá. A on tu možná seděl, ošklivý a pokřivený.
Napsáno pro server www.studentpoint.cz
