Tři nosáči tankují super...

Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.

Karel zastavil na čerpací stanici, kde měli tu nejlevnější naftu v Praze. "Co to bude?" zeptal se obsluhující muž.

"Naftu za tisíc!" odpověděl Karel.

Zatímco obsluha pracovala u stojanu, seděl a čekal. Slyšel, jak do nádrže jeho Octávky crčí nafta. Zvedl bradu a zadíval se do zpětného zrcátka na svůj profil. Ten nos mu úplně neladil. Vždycky ho měl větší, bachratější, ale věkem se mu zdálo, že mu ještě povyrostl. I když už na základce mu všichni přezdívali nosáči.

Pak vylezl z auta a zašel do čerpačky. "Máte naši klubovou kartu?" zeptala se ho pokladní.   

Ne, nic takového neměl. Zaplatil a vrátil se do Octávky. Měl za sebou další prázdný den. Od rána se krčil nad projekty. Ani na oběd si nestihl nikam zajít. S nikým se nebavil, žádné rozptýlení ani flirt na pracovišti. Jen samé nudné telefonáty. Jeden z nich byl s Martou. Zůstala doma, jelikož jí nebylo dobře. Chtěla, aby přijel co nejdřív domů.

Před barákem bylo neuvěřitelně plno. Projel ulicí a odbočil doprava, kde většinou místo našel. Mezi popelnicemi stál žlutý kabriolet tak šejdrem, že zabral dvě místa. Nevešel by se tam, ani kdyby se zbláznil. Zuřivě projel do další ulice, kde zaparkoval. Když se vracel zpátky, zlákalo ho okno hlučící hospody. Občas se tady stavoval, když měl čas.

Vešel dovnitř a našel si místo. Jediný volný stůl byl pod televizí, napůl obsazený, soudě podle sklenic s pivem. Sedl si na prázdnou židli a pak se zadíval žíznivě k baru. "Co to bude?" zeptal se číšník.

"Dvanáctku," řekl Karel.

Vzápětí se z WC vrátili ti dva, co tady seděli. Byl to Pavel a Havel, jeho vysnění kámoši z dětství. Nechápal, kde se tady berou. "Kde vy dva se tady berete?" podivil se Karel.

"Ahoj, nosáči!" řekl Pavel v manažerském. 

Havel pokýval, vypadal ustaraně. Jako kdyby měl těžké časy. Všichni tři byli stejně staří, ale každý měl svůj osud.

Pavel vyprávěl, jak narazil na Havla. Zastavil na posledním volném místě v Bubenči a když vystoupil, zahlédl Havla, jak se hrabe v popelnicích, které byly poblíž.

"Dali jsme si tataráček," pochválil se Pavel. 

Vypadalo to, že se mu daří. Hodinky Hugo Boss, kvalitní sako, parádní kravata, iPhone aspoň za dvacítku. Karel se trochu styděl, ale pak začal vykládat, že je Marta těhotná. Potřeboval sám sobě dokázat, že žije dobrý veskrze smysluplný život.

Bylo to vlastně fajn zase se vidět. Popovídat si s kamarády. Necítit se tak, jak se většinu času cítil. Tak osamělý a zbytečný. Věděl, že Pavel i Havel mu porozumí, aniž by se jim musel svěřovat. Prostě spolu stráví trochu času, aby si připadali dobře. Žádné otázky, výčitky nebo urážky, jak to dělaly jejich ženy. Klidný mužský nadhled. Tolerance, respekt, hledání kompromisu, aby bylo všechno v cajku...

Takové kamarádství mu chybělo. Lehké hlášky, hovor, který dopředu tupí ostré hrany. Fotbal, politika, pěkné servírky. O tomhle si s Martou nikdy pokecat nemohl. Ani s Mírou, homosexuálním kolegou, se kterým chodil do solárka. Nemohl být sám sebou. Malým klukem, který si rád hraje, blbne a neřeší, co si o něm kdo pomyslí. Mohl si dát cigaretu, vypít piv, kolik chtěl, aniž by ho někdo buzeroval.

"Vzpomínáte, jak jsme si je poměřovali?" zasmál se Pavel, který si už dávno sundal sako.

"Jasně," pokýval rozjařeně Havel.

"Myslíš naše frňáky?"

Karel si vzpomněl, jak si je měřili. On měl určitě ten největší a snažil se ho zmenšit kolíčkem na prádlo. Taky Pavel měl docela velký čumák, špičatý jako myšák. Zato Havel měl obličej kocoura. To, co měl místo nosu, byla spíš zarudlá bambulka.    

"Málem jsem se tehdy udusil!" zasmál se Karel.

Když v hospodě zavírali, vyšli na ulici. Bylo sychravo, po dešti, vítr se jim opíral do tváří. Pořád byli v dobré náladě. Pavel ukázal prstem ke žlutému kabrioletu a navrhl: "Pojďte, já vás svezu!"

"Hele, máme to kousek..."

Vypadali jako bratři v triku. Vedli se za ramena a potáceli se. Po obloze se honily tmavé mraky, v oknech občas zablikala světla. A pak všichni tři najednou zavolali jako hlasem jednoho muže:

"ŽIVOT JE SUPER!!!"

53. kapitola z románu Pseudochlap