Romská „štětka“ po ránu v posteli

„Tak tohle jsi fakt už přehnal!“ řekla Eva, když tu osobu vyhodila ze dveří. Ne, netrpěla na žádné předsudky, co se týče rasy. Tady nešlo vůbec o to, s kým ji podváděl, ale o to jak! 

Přivedl si sem prostitutku! Do jejich ložnice, kde měla své osobní věci! Do manželské postele s navoněnými peřinami povlečenými do krepsaténových povlaků! Každý má nárok na soukromí! Bylo to horší, než kdyby jí půjčil její noční košilku. Tu by mohla vyhodit, ale jak měla vyhodit celý svůj život?!

„Tak tohle jsi fakt už posral!“ zařvala na něj.

Takhle vytočená snad ještě nikdy nebyla. Byla sprostá a vůbec toho nelitovala. Proč by se měla ovládat?! Nějaká štětka pod její dekou?! Kam až Michal chtěl zajít, aby jejich vztah zničil?! Ještě se tvářil jako sluníčko. Začal jí vyčítat, že se chová rasisticky! Použila pár peprných výrazů, to je pravda! Ale jestli chtěla někoho urazit, pak hlavně jeho! Za to, co jí provedl! Za to, že znesvětil jejich čistou lásku!

„Taková hnusná špína!“ řekla a bylo jí špatně.

Michal se oblékal a snažil se jí to vysvětlit. Popravdě byl překvapený, že se vrátila už z teambuildingu. Ale to jí mohl těžko říct. Mohl se pouze vymluvit na své nezvladatelné pití. Vůbec to nesouvisí s jejich vztahem, Eva moc dobře ví, že je vážně nemocný. Prostě je na tom blbě a musí se léčit. Slibuje, že to co nejdřív udělá. Ta holka ho jen dovedla domů a za nic nemůže. „Měl jsem svý stavy, tak tady zůstala!“ vysvětloval.

„Jako že tě ošetřovala?! Děláš ze mě blbce?! Mám ti ukázat ty tvoje výpotky na prostěradle?! To ses jako nechránil?!“

Stahovala vztekle povlečení z postele. „Něco tak hnusnýho! Můžeš mi říct, kdes tu černou štětku našel?!“

„Normálně,“ řekl, „v Music baru.“

Nemohl se divit, že tak vyvádí. Jen ho zarazila její zuřivost. Znal ji už dlouho a věděl, že je velmi toleratní. Nikdy na Romy nenadávala. Dokonce, když ji poznal, jezdila na tábory pro problémové děti. Neřešila, jakou má kdo barvu kůže, neházela lidi do jednoho pytle. Ale teď, když ten problém vešel do její ložnice, to v ní vyvřelo. Viditelně žijeme podle ideologie, která končí na prahu našeho domova.

Sám nevěděl, proč to udělal. Byl opět pod parou. Poslední dobou to bylo ještě horší než jindy. Už se nedokázal ovládat. Ani v práci ani doma, kde se tak moc snažil. Druhý pokus o manželství musí vyjít! Vsadil na Evu a nevyšlo to ani podruhé. Samozřejmě jeho vinou. Odháněl ji od sebe tak dlouho, až se opět začala stýkat se svým bývalým.  

„Ty chodíš pít s Ondrou?“

„No a co?!“

Když se to dozvěděl, opil se jako už dlouho ne. Takhle to chodí, ta její hra na štěstí, na perfektní domácnost! Pouhý snobismus, navenek huj, vespod fuj, jak říkala babička. Citová nevěra je u ženy to nejhorší! Ano, podváděli se oba už od té swingers party. Jenže se tolerovali. Jsou přece liberálové. Svobodomyslní lidé, co nesnášejí konvence!

„Co mi koupit kolu?“ ozvalo se.

Mohlo jí být asi dvacet. V Music baru bylo poloprázdno. Možná proto si k němu přisedla. „Jasně!'“ řekl.

Nebyla tak ošklivá jako jiné. Jak Michal věděl, v téhle profesi jsou dvacítky už sešlé. Žádné výrazné tetování, jen piercing v obočí. Černé vlasy až do pasu. Snědá velká prsa v rudé podprsence. Průhledná halenka. Dlouhé umělé řasy a červená pusa.

„Já sem Klára. A ty?!“  

Byl příliš opilý na konverzaci. Vnímal ji jen málo, skoro vůbec. Ve čtyři ráno v baru nic už neřešil. Ani žádného pasáka. Ani peníze. Nikdy s žádnou lehkou holkou ještě nešel.

„Můžeš mě mít za tác!“ řekla.

Když odtud vypadl, přilepila se na něj. Asi z něj vycítila osamělost. To každá taková pozná. Chtěl ji, ale měl zábrany. Bál se pasáků, nákazy, co by tomu řekli lidé?! Nakonec zvítězil chtíč. Chtěla mu to udělat v parku, ale on ji zavedl domů. Na just jeho nevěrné ženě!

Prostitutka Klára se ničemu nedivila. Moc toho nenamluvila. Dělala řemeslo, které mělo za sebou tisíce let praxe. Shodila ze sebe oblečení. Stáhla i rudé kalhotky. Chtěla se opláchnout. Okukovala chvíli nový nábytek. Pak ji vzal do šedobílé ložnice. Perfektní styl. Postel z dubu. Bílé povlečení. „Udělej mi to!“ poručil jí.

„Máš na to hodinu, gádžo!“

Nakonec svůj čas překročil. Vyhověli si víc, než by čekal. Pozdě v noci jdou všechny předsudky stranou. Zůstanou jen dva křehcí lidé. Když překonali rozpaky, začali souložit. Může se to děvce líbit?! Vracela mu to, co jí dával, a na nic nemyslel. Život je prostý. Pomiloval její snědé tělo a bylo mu úžasně. Pak vedle ní usnul...

Čekalo je probuzení do všední reality.

50. kapitola z knihy Otcovství