Mladý a neklidný mazánek s kravatou

Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.  

Kdo nebyl nikdy na úřadu práce, nic v životě nepoznal. Pavel ukončil práci na magistrátu a druhý den se už nahlásil jako nezaměstnaný. Věděl, že mu na státním úřadu zaplatí sociální pojištění a také, že mu dají do začátku nějaké peníze. Potřeboval je jako sůl pro rozjezd firmy. Ve svých třiceti letech se rozhodl, že začne podnikat. Byl to jeho dětský sen a ten se rozhodl uskutečnit. „Nehledám práci,“ řekl na rovinu, když ho přijali v kanceláři č. 13.

„Ale bez toho vám nemůžeme poskytnout dávky,“ řekla hezká blonďatá brýlatá slečna.

„Já chci začít podnikat,“ řekl, „já se vás o nic neprosím, chci jen téhle společnosti sloužit. Když mě podpoříte, začnu do roka vytvářet nové pracovní příležitosti.“ 

„Máte živnostenský list?“

Na živnostenský list zatím nepomyslel. Rozhodl se ze dne na den, když ho jeho náměstkyně vytočila do nepříčetnosti. Dal okamžitou výpověď a pak se nosil jako páv po magistrátu. Však ještě uvidíte, jako by říkal, jaký ze mě bude nový Bill Gates! Jednou to tady celé koupím, myslel si a opustil starou budovu městské radnice. Pak nastoupil do autobusu a zavolal své mamince o peníze.

„Tak dobře, Pájo," vzdychla.

Brýlatá slečna si ho skepticky prohlédla. „Nejdřív musíte přinést koncesi k podnikání. Zatím vás zařadím do registru uchazečů. Tady máte seznam těch, co nabízejí práci...“

Samá nudná místa, která nechtěl nikdo dělat: metař, soustružník, poštovní doručovatel, kuchař a číšník.

„Já se vrátím,“ řekl slečně, když netrpělivě koukala.

Pavel ještě nikdy nezažil takové ponížení. Rozhodl se, že udělá všechno proto, aby si vylepšil reputaci. Zašel do luxusního obchodu a koupil si byznys oblek a boty z krokodýlí kůže. A k tomu několik kravat. Nakonec obešel firmy podle seznamu od brýlaté slečny. Všude udělal ohromující dojem, ale nikde žádné nabízené místo nedostal. Za necelý měsíc se vrátil na úřad práce.

„Ty dylino,“ řekla jedna uchazečka, „kdo má čas tady stát frontu? Myslej si, že nás můžou buzerovat!“

Na lavičkách seděla rozmanitá společnost. Žádní chudáci, spíš všední lidé, somráci, holky, staré kuplířky, fluktuanti, světští. Pavel se ve svém obleku mezi nimi vyjímal dost nepatřičně. Zářil novotou a nadšením. Dvě tlusté ženy vedle něj kouřily, i když to bylo zakázané. Jedna měla drdol a růžové šaty a ta druhá šusťáky. Voněly lacinými parfémy. Když se otevřely dveře, nenechaly se z kouření vyrušit. Naskočilo číslo Pavla, i když přišel mezi posledními. „Vidíš to?“ řekla ta s drdolem. „Co se divíš?“ řekla ta druhá, „to byl ňákej pseudochlap...“

Brýlatá slečna si ho překvapeně prohlížela. Líbilo se jí, když měl muž oblek, ale tady by ještě něco vyladila. „Přinesl jsem vám živnosťák,“ řekl Pavel pyšně.

„Dobře, a obešel jste ty firmy?“

Měla chuť mu upravit uzel na kravatě. Navíc vzorek kravaty neladil se vzorkem látky obleku.

„Budete dostávat dávky z průměrné mzdy v rámci rekvalifikace a každý měsíc se mi budete hlásit.“

„A nešla byste na kávu?“

Brýlatá slečna se usmála. Na vizitce na blůzce měla napsáno, že se jmenuje Martina. Pavel z ní byl nadšený. Chtěl by s ní chodit. Dokázat jí, že se z něj stane velký podnikatel.

„Třeba jindy," řekla mu.

Pavel se pustil do zařizování firmy. Věděl, že musí působit profesionálně, až k němu zavítá první klient. Pronajal si kancelář v centru a pak si koupil vybavení. Počítač s internetem je dneska nutnost. Musí si do něj natáhnout databáze a oslovovat podnikatele. Věřil, že do několika měsíců bude mít síť klientů. Něco si přinesl ještě z magistrátu. Využije svých kontaktů ze starých časů.

Byl nadšený jako malý kluk. Konečně může naplnit touhy, které měl už od dětství. Jeho děda byl úspěšný obchodník s obuví. Pavel to dotáhne ještě mnohem dál. Najde si díru na trhu a ovládne celý segment. Přidá trochu marketingu a reklamy. Bude prospěšný sobě i ostatním. Zapíše se do historie lidstva zlatým písmem. Velký muž je ten, který uskuteční velké sny.     

Po půl roce přišel naposledy na pracák. „Broučku,“ řekl, „počkám na tebe venku!“

Martina zavřela kancelář a vyšla ven.

Pavel seděl ve žlutém kabrioletu zn. Audi. Výkon sto dvacet kW. Kožené sedačky a automatická převodovka. Dal za něj 450 tisíc od své mámy a 180 tisíc od úřadu práce…

 7. kapitola z románu Pseudochlap