Deník spisovatele - pravda a lež v našem veřejném prostoru...
Velice rád čtu stesky, v jaké žijeme postfaktické době, v níž se pravda a lež stále víc zaměňují, od těch, kteří sami k tomuto stavu hojně přispívají. Je to totiž velmi svůdné psát v digitálním věku to, co se právě hodí, co je právě módní, co je populární: a přesto je to pořád stejné, buď si člověk chce uchovat čest, čili charakter, nebo ne, chce si uchovat vkus, čili nechce být trapný, nebo ne, je to na každém z nás. Jak by řekli staří Indové, karmická stopa je nesmazatelná a každého z nás jednou dožene.
Ano, je mnohem víc informací než kdykoliv předtím. Ale to je tak všechno, zvýšila se kvantita, ale kvalita je stále tatáž. Zachovat si rovnou páteř znamená psát jen to, co je mé skutečné přesvědčení a nést zodpovědnost za to, když se mýlím. Pokud svůj veřejný status zneužívám, mluvím nebo píšu účelově, měl bych být jinými ostrakizován. Ať jsem už v politice nebo jen veřejně publikuji a působím. Morálka je stále stejná, jen jsme si ještě moc nenavykli ji uplatňovat v digitálním věku.
Pobavil mě biolog Stanislav Komárek, který v jednom rozhovoru zmínil, že by se měl obnovit institut pranýře. Jistě, pranýř byl ve středověku velmi odstrašující a lidé se veřejné ostudy báli. Být veřejně zmrskán si každý velmi rozmyslel. Dnes fungují různé weby, které na demagogii a zjevné lži veřejných osob upozorňují. Nic proti tomu, jen je třeba pečlivě hlídat, nakolik jsou jejich autoři sami nestranní. Bohužel i oni často přispívají k šíření postfaktické mlhy.
Je to totiž na každém z nás, aby vnímal pravdu. A možná ani ne tak pravdu jako osobnostní integritu. Pravda se v čase mění, charakter zůstává. Jestli někdo zneužívá populismu ke svému zviditelnění, je bezpáteřní cynik, ať už mluví, jak chce působivě. Veřejný pranýř si jistě zaslouží tací, co zneužívají lidský strach. Všichni ti alarmisté, kteří nás straší, že se blíží zkáza světa nebo přijde milión uprchlíků. Nebo nám každý rok hlásí, jak už letos bude ekonomická krize.
Tady je samozřejmě nutné rozlišit, jestli to dotyční alarmisté říkají ze své naivity nebo z kalkulu. Často jde totiž jen o odborný fachidiotismus, kdy se dotyční domnívají, že jejich úhel pohledu (často velmi subjektivní) je blíž objektivní pravdě. To jsou ti různí ekologové nebo ekonomové, kteří si myslí, že právě jejich věda předpoví katastrofu. V podstatě jim nedochází, že společnost je dnes stále složitější a úzká vymezenost jejich disciplíny zamezuje reálným predikcím.
Mnohem horší jsou ti, co kalkulují. Mluví tak, aby byli stále vidět, i když říkají zjevné blbosti. Útočí na nejnižší pudy a vychází jim to. Problém je v tom, že média je zcela bezcharakterně podporují. Místo vyobcování nebo zpranýřování je naopak zviditelňují. Využívají jejich módnosti a pravda a lež pro ně nejsou důležité. To se děje v různých médiích, třeba i na hlavní straně portálu iDNES.cz. Dá se říct, že je to až komicky směšné, ba co hůř, je to nezřízeně trapné...
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Deník spisovatele – nekorektnost není o vulgaritě nebo buranství
Největším švindlem dnešní korektnosti je to, že učinila z normality něco, co je tzv. nekorektní, sprosté a buranské. Přispěli k tomu i druhořadí umělci, jako třeba Partička na Primě
Jan Klar
Deník spisovatele – Devadesátky, vraždy a mediální prosťáčci…
Oceňuji ČT, že vyprodukovala seriál Devadesátky, zejména proto, že se vrátila autenticita v podání zkušeného odborníka, který stojí za scénářem, což je proti současným krimi přímo zázrak.
Jan Klar
Deník spisovatele – a co je to vlastně ta solidarita, pane Kubku?
Rozmnožila se nám taková touha, zejména v době koronaviru, vynucovat si mocensky solidaritu, i kdyby občané třeba nechtěli. Je slyšet stálé plkání o sounáležitosti,
Jan Klar
Deník spisovatele – kdo nám ukradl svobodu devadesátých let?
Musím pochválit Aktuálně.cz, že zveřejnili rozhovor s Jiřím Bartoškou, který je jednou z těch osobností, co určovaly devadesátá léta. Já jsem sice tehdy sotva bral rozum,
Jan Klar
Deník spisovatele – pohádka „Tři oříšky pro popelku“ po norsku
Každý nosíme v sobě archetypy; např. mně se zdálo, že si vybírám Aston Martina anebo Jaguára, načež jsem se probudil a řekl si, že je úlevné, že už vlastně nepotřebuji ohromovat žádné fifleny,
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Učitel/ka MŠ pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami
Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara
Praha