Deník spisovatele - pravda a lež v našem veřejném prostoru...

Velice rád čtu stesky, v jaké žijeme postfaktické době, v níž se pravda a lež stále víc zaměňují, od těch, kteří sami k tomuto stavu hojně přispívají. Je to totiž velmi svůdné psát v digitálním věku to, co se právě hodí, co je právě módní, co je populární: a přesto je to pořád stejné, buď si člověk chce uchovat čest, čili charakter, nebo ne, chce si uchovat vkus, čili nechce být trapný, nebo ne, je to na každém z nás. Jak by řekli staří Indové, karmická stopa je nesmazatelná a každého z nás jednou dožene.

Ano, je mnohem víc informací než kdykoliv předtím. Ale to je tak všechno, zvýšila se kvantita, ale kvalita je stále tatáž. Zachovat si rovnou páteř znamená psát jen to, co je mé skutečné přesvědčení a nést zodpovědnost za to, když se mýlím. Pokud svůj veřejný status zneužívám, mluvím nebo píšu účelově, měl bych být jinými ostrakizován. Ať jsem už v politice nebo jen veřejně publikuji a působím. Morálka je stále stejná, jen jsme si ještě moc nenavykli ji uplatňovat v digitálním věku.  

Pobavil mě biolog Stanislav Komárek, který v jednom rozhovoru zmínil, že by se měl obnovit institut pranýře. Jistě, pranýř byl ve středověku velmi odstrašující a lidé se veřejné ostudy báli. Být veřejně zmrskán si každý velmi rozmyslel. Dnes fungují různé weby, které na demagogii a zjevné lži veřejných osob upozorňují. Nic proti tomu, jen je třeba pečlivě hlídat, nakolik jsou jejich autoři sami nestranní. Bohužel i oni často přispívají k šíření postfaktické mlhy. 

Je to totiž na každém z nás, aby vnímal pravdu. A možná ani ne tak pravdu jako osobnostní integritu. Pravda se v čase mění, charakter zůstává. Jestli někdo zneužívá populismu ke svému zviditelnění, je bezpáteřní cynik, ať už mluví, jak chce působivě. Veřejný pranýř si jistě zaslouží tací, co zneužívají lidský strach. Všichni ti alarmisté, kteří nás straší, že se blíží zkáza světa nebo přijde milión uprchlíků. Nebo nám každý rok hlásí, jak už letos bude ekonomická krize.

Tady je samozřejmě nutné rozlišit, jestli to dotyční alarmisté říkají ze své naivity nebo z kalkulu. Často jde totiž jen o odborný fachidiotismus, kdy se dotyční domnívají, že jejich úhel pohledu (často velmi subjektivní) je blíž objektivní pravdě. To jsou ti různí ekologové nebo ekonomové, kteří si myslí, že právě jejich věda předpoví katastrofu. V podstatě jim nedochází, že společnost je dnes stále složitější a úzká vymezenost jejich disciplíny zamezuje reálným predikcím.

Mnohem horší jsou ti, co kalkulují. Mluví tak, aby byli stále vidět, i když říkají zjevné blbosti. Útočí na nejnižší pudy a vychází jim to. Problém je v tom, že média je zcela bezcharakterně podporují. Místo vyobcování nebo zpranýřování je naopak zviditelňují. Využívají jejich módnosti a pravda a lež pro ně nejsou důležité. To se děje v různých médiích, třeba i na hlavní straně portálu iDNES.cz. Dá se říct, že je to až komicky směšné, ba co hůř, je to nezřízeně trapné...

Ukázka z knihy Deník spisovatele